10 C 179/2025-18 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Dodatkem č. , hodnota, k Rámcové smlouvě žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o kontokorentu, na základě které po ověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Z důvodu porušení smluvních podmínek žalovaným, žalobkyně kontokorent zesplatnila dne , datum, , přičemž k tomuto dni byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši , částka, a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění v kapitalizované výši , částka, . Po zesplatnění kontokorentu žalovaný dále uhradil dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, , což žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny. Dlužná pohledávka žalobkyně po započtení částečných úhrad žalovaného tedy sestává z nesplacené jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku z kontokorentu do zesplatnění v kapitalizované výši , částka, . Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 18,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný ničeho nezaplatil ani přes to, že byl vyzván předžalobní upomínkou.2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Běloruské republiky s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. S ohledem na skutečnost, že nebyla mezi Českou republikou a Běloruskou republikou uzavřena bilaterální mezinárodní smlouva, která by pravomoc soudů konkrétně v těchto věcech upravovala (Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a , adresa, sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, uzavřená vyhláškou č. 95/1983 Sb., vyhláškou ministra zahraničních věcí, pravomoc v těchto vztazích neupravuje), pravomoc je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Rámcová smlouva č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému aktivovala běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat (Rámcová smlouva č. , hodnota, včetně obchodních podmínek). Žalobkyně žalovanému na základě Dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, včetně podmínek pro používání kontokorentu poskytla kontokorentní úvěr ve výši , částka, . Úroková sazba k předmětnému úvěru činila 18,90 % ročně, RPSN činilo 20,64 % (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný čerpanou jistinu úvěru nesplácel, přičemž ke dni , datum, , kdy došlo k zesplatnění poskytnutého kontokorentu činila nesplacená jistina úvěru částku , částka, (přehled plateb úvěru). Žalovaný byl o zesplatnění kontokorentu informován a současně žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , k čemuž mu byla stanovena lhůta do , datum, . Žalovaný byl současně upozorněn, že v případě neuhrazení ve stanovené lhůtě bude pohledávka vymáhána soudní cestou (výzva k zaplacení dluhu ze dne , datum, ). Po zesplatnění kontokorentu žalovaný dále uhradil dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, (výpis z účtu žalovaného, přehled plateb úvěru). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. S ohledem na skutečnost, že nebyla mezi Českou republikou a Běloruskou republikou uzavřena bilaterální mezinárodní smlouva, která by rozhodné právo konkrétně v těchto věcech pro smluvní závazkový vztah upravovala (viz výše), soud pro stanovení rozhodného práva použil ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), kterým je Česká republika vázána. Podle čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny čl. 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud: a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Rozhodným právem je tak právo České republiky.9. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.10. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1998 odst. o. z. závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený Rámcovou smlouvou a následně dodatkem č. , hodnota, k této smlouvě. Žalovanému byl zřízen běžný účet, který mohl používat a následně mu byly žalobkyní poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , sjednaný úrok činil 18,90 % ročně. Žalovaný však smluvní podmínky porušil, když poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto poskytnutý úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován, přičemž dlužná částka k datu zesplatnění činila , částka, . Žalovaný po tomto datu žalobkyni uhradil ještě částku ve výši celkem , částka, . Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes to, že byl o úhradu upomínán. Žalobkyni tak vzniklo právo nejen na úhradu zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně, resp. 12,75 % ročně (v části kapitalizovaným od , datum, do , datum, ve výši , částka, ), ale rovněž na úrok z prodlení v souladu naříze