10 C 194/2025-29 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Emmas , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , částka, a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději do , datum, . Žalovaný dlužnou částku nezaplatil v plném rozsahu, a to přes opakované upomínky. Žalovaný dosud neuhradil žádnou částku. Žalobkyně navrhuje, aby pro případ, že soud nebude mít nárok uplatněný žalobou za prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, přiznal žalobkyni tento nárok z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Žalovaný má ruské státní občanství, projednávaná věc má tedy cizí prvek. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a , adresa, sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních neobsahuje pravidla podle kterých by bylo možné v projednávané věci určit pravomoc a rozhodné právo. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout soud tedy dovodil podle čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), protože žalovaný má bydliště v České republice. Rozhodným právem je právo české podle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu celkovému skutkovému závěru. Dne , datum, uzavřela společnost Emmas , právnická osoba, . s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se zavázala mu poskytnout , částka, a žalovaný se zavázal v jednorázové měsíční splátce splatit celkem , částka, do , datum, . Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , právnická osoba, . a poté žalobkyni. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne , datum, a byla mu stanovena lhůta tří dnů. Výzva byla odeslána téhož dne.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně požadovala od žalovaného doložení příjmů, případně, že využila služeb třetích osob disponujících bankovními údaji, nicméně nic v tomto směru neprokázala. Netvrdila ani, že by jakkoli ověřovala žalovaným tvrzené výdaje, které jsou navíc natolik nízké, že neodpovídají ekonomické realitě. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, není možné se spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného. Naopak je třeba uváděné skutečnosti ověřit, zjistit příjem, požadovat po žalovaném např. výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky apod. Soud má proto za to, že rozhodně není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.10. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , u které nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si jí žalovaný mohla ponechat. Žalovaný se tedy v rozsahu této částky na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně úroku z prodlení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem, který byl odeslán dne , datum, . Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalované doručena dne , datum, . Ode dne následujícího byl žalovaný tudíž v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.11. Žalobkyně i žalovaný měli v řízení částečný úspěch. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky ve výši , částka, a úroku z prodlení, který byl ke dni vydání rozsudku kapitalizován na částku , částka, (tj. celkem úspěšná ohledně , částka, ), žalovaný měl úspěch co do částky ve výši , částka, a úroku z prodlení, který ke dni vydání rozsudku činí , částka, . Žalobkyně měla tedy úspěch ve věci co do 61 %, žalovaný pak co do 39 %. Žalobkyni proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o. s ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem. Žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby. Protože je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je součástí také náhrada této daně ve výši , částka, . Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí , částka, , z čehož 22 % činí , částka, . Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).