10 C 219/2025-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná využila služeb žalobkyně, když dne , datum, cestovala dopravním prostředkem linky 177 veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní. Jelikož se žalovaná při přepravní kontrole v tomto dopravním prostředku neprokázala platným jízdním dokladem, byla povinna zaplatit jízdné ve výši , částka, a přirážku k jízdnému ve výši , částka, dle smluvních přepravních podmínek. To však žalovaná neučinila. Žalobkyně proto na žalované požadovala zaplacení částky v celkové výši , částka, . Současně se žalobkyně na žalované domáhala rovněž zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky v zákonné výši od , datum, do zaplacení. Žalovaná ničeho nezaplatila, ač byla vyzvána předžalobní upomínkou.2. Žalovaná zůstala nečinná a ve věci se nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Ukrajiny s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaná evidováno bydliště na území České republiky, a proto může být žalována u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.5. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku , částka, . Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (zápis o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, , smluvní přepravní podmínky PID, tarif pražské integrované dopravy, předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání) učinil následující závěr o skutkovém stavu. Ze zápisů o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaná cestovala dne , datum, dopravním prostředkem linky 177 veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platné jízdenky a ani k výzvě revizora (pracovníka žalobkyně) pohledávku na místě neuhradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky sestávající z jízdného ve výši , částka, a přirážky k jízdnému ve výši , částka, v souladu se smluvními přepravními podmínkami a tarifem jízdného, a to upomínkou ze dne , datum, , která jí byla odeslána, s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Žalovaná neprokázala, že by na svůj dluh čehokoliv zaplatila.6. V řízení bylo zjištěno, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaná částka přitom představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“). Podle tohoto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí podle § 37 odst. 6 zákona o drahách přesáhnout částku , částka, . Podle § 7 odst. 6 Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Na svou obranu přitom žalovaná neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně práva na úroky z prodlení, které vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .8. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.