10 C 40/2025-75 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , částka, a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději do , datum, . Žalovaný dlužnou částku nezaplatil v plném rozsahu, a to přes opakované upomínky. Úvěr byl proto zesplatněn. Žalobkyně navrhuje, aby pro případ, že soud nebude mít nárok uplatněný žalobou za prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, přiznal žalobkyni tento nárok z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu celkovému skutkovému závěru. Dne , datum, uzavřela společnost Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, . s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se zavázala mu poskytnout , částka, a žalovaný se zavázal v jednorázově splatit celkem , částka, do , datum, . Z účtu právního přechůdce žalobkyně byla dne , datum, odeslána částka , částka, ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, . Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , právnická osoba, . a poté žalobkyni. Žalovaný byla informován o postoupení pohledávky a vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne , datum, a byla mu stanovena lhůta tří dnů. Výzva byla odeslána téhož dne.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, C - 679/18).8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně požadovala od žalovaného doložení příjmů, případně, že využila služeb třetích osob disponujících bankovními údaji, nicméně nic v tomto směru neprokázala. Netvrdila ani, že by jakkoli ověřovala žalovaným tvrzené výdaje, které jsou navíc natolik nízké, že neodpovídají ekonomické realitě. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, není možné se spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného. Naopak je třeba uváděné skutečnosti ověřit, zjistit příjem, požadovat po žalovaném např. výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky apod. Soud má proto za to, že rozhodně není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.10. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , u které nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si jí žalovaný mohla ponechat. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně úroku z prodlení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem, který byl odeslán dne , datum, . V dopise pak byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 3 dnů od obdržení dopisu. Žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku nejpozději dne , datum, . Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. („měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo“) a přiznal úspěšnější žalobkyni právo na náhradu 7,36 % účelně vynaložených nákladů řízení, když žalobkyně byla ve věci úspěšní v rozsahu částky , částka, (tj. 53,68 % z požadované částky , částka, , vypočtené kapitalizováním úroků ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná v rozsahu částky , částka, (tj. 46,32 % z požadované částky , částka, ). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, za každý úkon a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 6 stejného ustanovení v částce , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba a předžalobní výzva k plnění), celkem tedy částka ve výši , částka, . Žalobkyni pak jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o. s ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 7,36 %, tedy v částce , částka, . Dále pak náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).