10 C 58/2025-38 — Okresní soud Praha-západ

1. Odůvodnění tohoto usnesení odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř.2. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -7725 ze dne , datum, .3. Účastníci následně v průběhu řízení navrhli, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení.4. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.5. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní jednání neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) dohoda účastníků, která směřuje ke vzniku právního vztahu, k jeho změně nebo k jeho zániku, nezahrnuje všechny podstatné náležitosti, které hmotné právo k uzavření takové dohody (smlouvy) vyžaduje; c) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, , adresa, a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 643-644, marg. č. , hodnota, a 4.)6. V posuzované věci se žalobkyně domáhá plnění s odůvodněním, že žalovaný neuhradil žalobkyni poskytnutý úvěr. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů (k tomu srovnej § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil.7. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval.8. Dle ust. § 10 odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o , částka, , v případě, schválení smíru mezi účastníky řízení před tím, než je ve věci samé rozhodnuto. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek za žalobu ve výši , částka, , bude jí vrácen soudní poplatek ponížený o , částka, , tedy částka , částka, . Poplatek bude žalobkyni vrácen po právní moci tohoto usnesení z účtu zdejšího soudu.