16 C 144/2025-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhala, aby zdejší soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu nevrácené zápůjčky. Mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, na základě kterých žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Splatnost obou zápůjček byla sjednána ke dni , datum, . Žalovaná v prosinci 2022 ze svého dluhu uhradila , částka, , v dubnu 2024 pak částku , částka, . Zbývající dluh tak činí částku , částka, , přičemž žalovaná z této sumy doposud ničeho neuhradila, byť byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne , datum, , na kterou sama žalovaná dokonce i odpověděla, a to dne , datum, .2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Z printscreenu mobilní obrazovky vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované částky ve výši , částka, a , částka, .4. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z emailové komunikace mezi účastníky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána, aby uhradila svůj dluh ve výši , částka, . Žalovaná ve své odpovědi uvedla, že si je svého závazku vědoma, přičemž svůj dluh může uhradit až ve druhé polovině února.5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle shora citovaného ustanovení o. z. a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši celkem , částka, , žalovaná však z poskytnuté částky po datu splatnosti uhradila pouze , částka, , nesplnila tak svou smluvní povinnost předmětnou částku žalované vrátit. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, na základě kterého bylo zjištěno, že žádnou jinou platbu (než shora uvedených , částka, ) žalovaná do současné doby ze zbytku svého dluhu neuhradila. Soud proto vyhověl žalobě v celém rozsahu, co se týče příslušenství pohledávky, soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše zákonného úroku z prodlení je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. l o. s. ř.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu ve výši , částka, . Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokáta, sestávající se ze 3 úkonů právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.