16 C 267/2025-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl poplatníkem televizních poplatků podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), neboť žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně, aby objasnil skutečnosti, pro které neplatí poplatky za televizní vysílání, a proto byl zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku dle § 3 odst. 3 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž byl o této skutečnosti informován. Podle ustanovení citovaného zákona mu tak vznikla povinnost platit televizní poplatky. Poplatek za každý měsíc přitom činil částku , částka, . Žalovaný neuhradil měsíční poplatky za období od dubna 2024 do listopadu 2024 v celkové výši , částka, , přičemž poplatky byly splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyně požaduje i příslušenství pohledávky sestávající z kapitalizovaného úroku z prodlení v celkové výši , částka, (zákonný úrok z prodlení od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou ke dni vyhotovení žaloby – , datum, ). Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil, ačkoliv byl žalobkyní upomenut před podáním žaloby.2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud měl proto za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.3. Z listinných důkazů, předložených žalobkyní, zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný byl v žalovaném období přihlášen jako poplatník televizních poplatků. V dubnu 2024 žalovaný neuhradil měsíční televizní poplatky ve výši , částka, a od května 2024 do listopadu neuhradil měsíční televizní poplatky ve výši , částka, , splatné vždy do 15. dne v kalendářním měsíci. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Ačkoliv byl žalovaný žalobkyní upomenut, dlužné poplatky do dne podání žaloby neuhradil.4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Povinnost žalovaného hradit televizní poplatky vyplývá z § 3 odst. 3 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž splatnost je stanovena v § 7 odst. 2 citovaného zákona. Právo žalobkyně vymáhat dlužné poplatky s úroky z prodlení je pak uvedeno v § 10 citovaného zákona. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a ve smyslu § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně přitom požadovala kapitalizovaný úrok spočtený do dne podání žaloby, a to jako součet úroků z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků, vždy ode dne prodlení s jejich úhradou.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Vedle toho soud přiznal žalobkyni náhradu výdajů účastníka, který ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. nebyl zastoupen, ve výši , částka, dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., přičemž součástí této náhrady již na rozdíl od náhrady dle advokátního tarifu není náhrada daně z přidané hodnoty.