18 C 164/2025-35 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Na jejím základě žalovaný čerpal , částka, , z čehož uhradil , částka, . Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje kromě jistiny také zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut, poplatku za vedení účtu a úroku z prodlení. Žalobkyně splnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tím, že provedla kontrolu v několika registrech, provedla výpočet k ověření bonity a zjišťovala kreditní skóre.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ač byli řádně předvoláni, a ani nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání.4. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.5. Účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem , částka, , který se žalovaný zavázal splácet počínaje dnem , datum, spolu s úrokem. Žalovaný při uzavření smlouvy sdělil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, má příjem , částka, měsíčně, ostatní členové domácnosti mají příjem , částka, , výdaje na bydlení činí , částka, a ostatní výdaje , částka, (zjištěno ze smlouvy „Šikovný účet - revolvingový úvěr č.: , hodnota, “). Žalovaný čerpal částku , částka, a uhradil celkem , částka, (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad).6. Z úvěrových podmínek soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností smluvních stran. Pod bodem 7.1 je upravena možnost žalobkyně zesplatnit úvěr v případě nedodržení podmínek splácení úvěru, a to konkrétně např. pro situaci, kdy dlužník dluží dvě a více splátek nebo nezaplatil splátku déle než tři měsíce (zjištěno z úvěrových podmínek platných od , datum, ).7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila bonitu žalovaného. Ve své interní metodice výslovně uvádí, že při pochybnostech přistupuje k žádosti o předložení potvrzení o příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údaje o zaměstnání apod. Žalobkyně vyšla z příjmu žalovaného ve výši , částka, , životního minima, tvrzeného příjmu ostatních členů domácnosti , částka, , srovnání tvrzených výdajů na bydlení s normativními náklady na bydlení, životních minim ostatních členů domácnosti. Žalobkyně dospěla k závěru, že s ohledem na příjmy a výdaje je žalovaný dostatečně bonitní (zjištěno z „ověření bonity MLS“). Žalobkyně lustrovala žalovaného v registrech JAP_PUJCKA, MVCR, NRKI, CEE a SOLUS (zjištěno z karty klienta).8. Žalovaný neměl v době sjednání smlouvy uzavřený žádný úvěrový kontrakt, deset jeho žádostí bylo odmítnuto, jedenáct žádostí odvolal (zjištěno z úvěrové zprávy).9. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne , datum, , aby zaplatil celý dluh ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, ). Výzvu odeslala , datum, (zjištěno z podacího archu).10. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění a podacího archu z , datum, ).11. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě mu poskytla , částka, , které se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím. To však žalovaný řádně a včas nečinil, z dluhu uhradil jen , částka, , a proto žalobkyně dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení do 14 dnů od , datum, . V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a vyšla jeho z tvrzení o jeho osobních, majetkových a příjmových poměrech. Konkrétně z toho, že má příjem , částka, měsíčně, ostatní členové domácnosti mají příjem , částka, , výdaje na bydlení činí , částka, a ostatní výdaje , částka, . Dále žalovaného lustrovala v dostupných registrech a databázích.12. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice vznesla tvrzení týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně z předložených důkaz plyne, že vycházela pouze z tvrzení samotného žalovaného. Žalobkyni nic nebránilo, aby od žalovaného před uzavřením smlouvy požadovala předložení výpisů z účtů za relevantní období, výplatní pásky či další listiny, kterými by byly ověřeny tvrzené údaje. Žalobkyně tak spoléhala čistě na tvrzení žalobce ohledně výše jeho příjmů, resp. příjmů dalších členů domácnosti a výdajů. Jelikož žalovaný žije s rodiči, lze nadto pochybovat o relevanci jejich příjmů z hlediska schopnosti samotného žalovaného splácet úvěr (na rozdíl od situace, kdy by se jednalo o příjmy manžela patřící do společného jmění). Přesto žalobkyně s těmito příjmy při posouzení úvěruschopnosti počítala. Jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozsudek ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další).17. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat. Žalovaný z ní vrátil pouze , částka, . Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy odeslané dne , datum, , kterou lze s ohledem na § 573 o. z. považovat za doručenou dne , datum, . Čtrnáctidenní lhůtu stanovenou ve výzvě nelze považovat za relevantní, jelikož uplynula ještě před doručením výzvy žalovanému. Je proto třeba vyjít z pětidenní lhůty k zaplacení dle § 1959 písm. e) o. z., která uplynula , datum, a ode dne následujícího tak byl žalovaný v prodlení. Výši zákonn