34 C 125/2025-42 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz. Na základě této smlouvy byla žalované dne , datum, poskytnuta bezhotovostně částka , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr do , datum, spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, , avšak dlužnou částku ani přes upomínky neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou ze dne , datum, žalobkyni. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s posouzením úvěruschopnosti žalovaná souhlasila ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR,SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie a z prohlášení žalované dle odst. 1.2 Obchodních podmínek, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoli třetí osobě, není evidována v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, zejména v interní databázi věřitele, insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný dopad na plnění jejích dluhů a povinností. Žalobkyně nicméně listinami ohledně posouzení úvěruschopnosti nedisponovala. Žalovaná se s úhradou úvěru dostala do prodlení ohledně čehož byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínána. Úvěr by splatný nejpozději dne , datum, . Od následujícího dne se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách číslo , hodnota, z , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, tím, že bude splacen do , datum, včetně úroku ve výši , částka, .5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , hodnota, společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, .6. Z výpisu z běžného účtu z , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, na účet č. , č. účtu, částku , částka, .7. Ze sdělení ČSOB z , datum, soud zjistil, že dne , datum, byl žalované otevřen bankovní účet č. , č. účtu, na který byla dne , datum, připsána částka , částka, . Dne , datum, byl účet uzavřen.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, .9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy uzavřené dne , datum, ve lhůtě 3 dnů. Z podacího lístku z , datum, soud zjistil, že dne , datum, byla žalované odeslána písemnost.10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro právní posouzení věci, a proto je již dále nerekapituloval.11. S ohledem na shora uvedená zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, na účet částku ve výši , částka, na základě smlouvy označené jako Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku , částka, , avšak nic nesplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto smlouvu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka a žalovaná jako spotřebitel.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti uvedla pouze obecně, že její právní předchůdkyně vyhodnotila úvěruschopnost na základě tvrzení žalované o příjmech a výdělcích, lustrací v CEE, ISIR,SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie a prohlášení žalované dle odst. 1.2 Obchodních podmínek, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoli třetí osobě, není evidována v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, zejména v interní databázi věřitele, insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný dopad na plnění jejích dluhů a povinností. Žalobkyně však žádné konkrétní údaje, se kterými pracovala při posuzování úvěruschopnosti žalované neuvedla. Z ústního jednání konaného dne , datum, se omluvila, a tudíž ani v tomto směru nemohla být poučena podle § 118a o.s.ř. Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posuzovala úvěruschopnost žalované a na předmětnou smlouvu je tedy třeba ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona hledět jako na absolutně neplatnou.17. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalobkyně žalované poskytla částku celkem , částka, , u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaná mohla ponechat. Žalovaná z ní nic nevrátila. Soud proto ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované vrátit dosud nesplacenou jistinu ve výši , částka, . Povinnost vydat bezdůvodné obohacení soud žalované uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy odeslané dne , datum, , u které lze s ohledem na § 573 o. z. mít za to, že byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání tj. , datum, . Ve výzvě byla stanovena lhůta k zaplacení do 3 dnů, tj. do , datum, . Ode dne následujícího se tak žalovaná ocitla v prodlení. Výši úroku z prodlení soud přiznal v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 %. Lhůtu k plnění pak soud stanovil ve smyslu § 160 o.s.ř. třídenní, neboť žalovaná ke své aktuální finanční situaci nic nedoložila, jednání soudu se neúčastnila, a tudíž nemohla být v tomto smyslu poučena po