34 C 255/2025-27 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení s tím, že s účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen do , datum, . K datu splatnosti se žalovaná zavázala uhradit i smluvní úrok v kapitalizované výši , částka, . Předmětem žaloby je jistina ve výši , částka, a částka , částka, představující smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru a zákonný úrok z prodlení. Účastníci smlouvu uzavřeli prostřednictvím webových stránek žalobkyně, žalovaná byla obeznámena s podmínkami, byla ověřena její totožnost a částka , částka, jí byla zaslána na její bankovní účet. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradila. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru a shledal smlouvu neplatnou, navrhuje přiznání jistiny žalované částky jako bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavázala uhradit do , datum, částkou , částka, obsahující i úrok ve výši 1 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ). Žalované se dostalo poučení o potřebných informacích o spotřebitelském úvěru včetně možnosti odstoupení od smlouvy, jakékoli informace ve směru zkoumání schopnosti úvěr splácet smluvní dokumentace neobsahuje (poučení prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Částka ve výši , částka, byla žalované vyplacena na její bankovní účet, který byl uveden ve smlouvě dne , datum, (prokázáno potvrzením o provedené platbě z platební brány thepay z , datum, a sdělením , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Žalovaná byla po uplynutí doby splatnosti vyzvána k úhradě dluhu řádnou předžalobní upomínkou zástupcem žalobkyně dne , datum, (prokázáno předžalobní upomínkou z tohoto dne včetně podacího lístku od zásilky)., právnická osoba, řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši , částka, . Otevřenou tak zůstala otázka posouzení schopnosti úvěr splácet před jeho poskytnutím, tj. zda žalobkyně řádně zkoumala a vyhodnotila otázku úvěruschopnosti dlužníka, jak jí ukládá zákon. Žalobkyně k procesu zkoumání úvěruschopnosti mlčí, resp. je srozuměna s tím, že soud úvěrovou smlouvu shledá neplatnou, a vypořádá vztahy účastníků podle pravidel bezdůvodného obohacení. Svou neúčastí u prvního jednání se žalobkyně připravila o možnost být poučena o skutečnostech, které netvrdí či neprokazuje, konkrétně tedy k otázce vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před jeho poskytnutím.5. Po právní stránce soud posoudil věc takto:6. Není sporu, že v souladu s již konstantní judikaturou v obdobných sporech navazující na rozsudek SDEU ze dne , datum, ve věci pod zn. C679/18, je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tedy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda věřitel splnil povinnost dle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zda řádně zkoumal úvěruschopnost a rovněž provedl jeho reálné vyhodnocení, s důsledkem v podobě absolutní neplatnosti. Takové zkoumání není formálním procesem, ale musí být dostatečné, aktivitu musí vyvinout i věřitel, nepostačí se jen spolehnout na prohlášení dlužníka a rovněž vyhodnocení musí odpovídat realitě a vzít do úvahy nejen příjmy, ale i výdaje a náklady na další závazky. V této věci však žalobkyně zcela rezignovala na svou zákonnou povinnost, nijak poměry žadatelky nezkoumala, resp. svou případnou činnost v tomto směru nijak neprokázala. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 o. z. Na daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o úvěru je nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, této své povinnosti nedostála. Důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení v podobě plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., které je povinna vrátit žalobkyni dle § 2993 věta první o. z., neboť v řízení nebylo tvrzeno, že by žalovaná na poskytnutou jistinu čehokoliv zaplatila.15. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky , částka, odpovídající peněžním prostředkům, které žalobkyně poskytla žalované se zákonným úrokem z prodlení od , datum, , když dle výzvy žalobkyně měla žalovaná dlužnou částku zaplatit do , datum, . Tím, že ža