36 C 174/2024-110 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobci se domáhali určení, že jsou oba spoluvlastníky shora uvedených nemovitostí, každý s podílem o velikosti id. 1/8, a že na nich nevázne doživotní věcné břemeno užívání, neboť jsou dědici po svém otci, , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeném dne , datum, a zemřelém dne , datum, , jak určilo usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , jímž byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti a bylo jim potvrzeno nabytí dědictví, a to rovným dílem, každému s podílem id. 1/2 vzhledem k celku. Jestliže jako dědici nabyli celou pozůstalost, jsou žalobci spoluvlastníky také daných nemovitostí, neboť jejich otec smlouvou ze dne 5. 4. 2022 daroval žalovanému svůj spoluvlastnický podíl na nich o velikosti id. 1/4 a zřídil ve svůj prospěch doživotní věcné břemeno užívání neplatně, jelikož nebyl v rozhodnou dobu schopen pro duševní chorobu právně jednat. Uvedená smlouva je tudíž absolutně neplatná, předmětné nemovitosti byly i v době jeho smrti v jeho vlastnictví a žalobci je nabyli v rámci projednání pozůstalosti, přičemž vzhledem k rozporu skutečného právního stavu a formálního zápisu v katastru nemovitostí je dán jejich naléhavý právní zájem na určení. Otázku, zda byl zůstavitel až do své smrti spoluvlastníkem daných nemovitostí, má soud řešit v tomto řízení jako otázku předběžnou.2. Žalovaný nárok žalobců neuznal, neboť žalobci neosvědčili naléhavý právní zájem, když nejde o finální vyřešení sporu, ale pouze o předpoklad pro řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Také není pravdivé tvrzení, že otec žalobců a bratr žalovaného nebyl v rozhodnou dobu schopen právně jednat, protože žalovaný velmi dobře znal zdravotní stav zůstavitele. Určení, že uvedené nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem doživotního užívání navíc nedává smysl, neboť taková služebnost je osobního rázu a zanikla smrtí zůstavitele. Z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobců navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.3. Strany mezi sebou učinily nesporným, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemků parc. č. , Anonymizováno, , zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Pro zjištění ostatních rozhodujících skutečností soud provedl následující dokazování.4. Z usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , vyplynulo, že soud schválil dohodu žalobců o rozdělení pozůstalosti po zemřelém , jméno FO, , narozeném dne , datum, a zemřelém dne , datum, , podle které veškerý majetek patřící do pozůstalosti nabyli žalobci rovným dílem, každý s podílem id. 1/2, a bylo jim potvrzeno nabytí dědictví podle této dohody. Konkrétně šlo o majetek: podíl o velikosti id. 1/2 k pozemku evidovanému jako stavební parcela č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, příslušející k části obce , adresa, , a podíl o velikosti id. 1/2 k pozemku evidovanému jako pozemková parcela č. , Anonymizováno, , zahrada, vše v katastrálním území , adresa, , zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, , dále práva a povinnosti zůstavitele jako majitele účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, včetně zůstatku na tomto účtu, práva zůstavitele jako vkladatele vkladní knížky, k níž je veden účet č. , č. účtu, u , právnická osoba, , včetně zůstatku, práva a povinnosti zůstavitele jako majitele účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, , včetně zůstatku na tomto účtu, finanční prostředky uložené na depozitním účtu , právnická osoba, ., domova se zvláštním režimem, pohledávka za , právnická osoba, podle smlouvy o stavebním spoření zůstavitele, podle níž byl zřízen účet č. , č. účtu, , na výplatu uspořené částky a výplatu záloh státní podpory evidovaných na účtu zůstavitele. Jiná aktiva v řízení i za součinnosti žalobců zjištěna nebyla.5. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 5. 4. 2022, uplatnění nároku dědiců ze dne 8. 10. 2024, znaleckého posudku MUDr. Ilony Divácké ze dne 19. 12. 2023, znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice ze dne 26. 6. 2023, vyjádření Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a také z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 12. 2019, č. j. , spisová značka, , soud žádná pro věc relevantní zjištění neučinil a další návrhy na doplnění dokazování zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a další důkazní prostředky by již nemohly, s ohledem na právní závěry, které ve věci nakonec zaujal, přinést další zásadní zjištění. Zjištěný skutkový stav tedy soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.6. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Předem je třeba uvést, že obecně už ze samotné okolnosti, že je dán rozpor mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí, vyplývá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva podle § 80 o. s. ř., neboť určením tohoto práva a jeho následným zápisem do katastru nemovitostí bude odstraněna nejistota v právním vztahu mezi účastníky (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdon 756/97, nebo ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, publikovaný pod č. 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, civilní část). V tomto specifickém případě však soud naléhavý právní zájem žalobců neshledal a žalobu, poté co jim poskytl poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., že je třeba doplnit rozhodující skutečnosti pro posouzení naléhavého právního zájmu na určení jejich spoluvlastnického práva namísto určení vlastnického práva zůstavitele ke dni smrti, jako nedůvodnou z tohoto důvodu zamítl.8. Podle názoru soudu je totiž třeba rozlišovat mezi určovací žalobou, kterou se žalobce poté, co již bylo pravomocně rozhodnuto o dědictví, domáhá určení svého práva vůči ostatním dědicům mimo již skončené pozůstalostní řízení, a určovací žalobou podanou vůči třetí osobě. V prvním případě totiž ustálená soudní praxe takový postup, zřejmě z důvodu urychlení řízení, připouští, a to na místo dodatečného projednání pozůstalosti, ke kterému by došlo až poté, co by ve standardním sporném řízení bylo určeno právo zůstavitele ke dni úmrtí. Jde totiž jen o spornost aktiv či pasiv, které by se jinak projednávaly v daném, již pravomocně skončeném pozůstalostním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1772/2024).9. Oproti tomu v nyní posuzované věci byla určovací žaloba, kterou se žalobci domáhají svého práva, uplatněna vůči třetí osobě, která se pozůstalostního řízení (vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , spisová značka, ) neúčastnila. V takovém případě však stále platí, že je nutno dosáhnout projednání věci v pozůstalostním řízení, jelikož i aktuální právní úprava dědického práva vychází z dosavadního principu ingerence státu při nabývání dědictví, jenž nebyl opuštěn. Tudíž spor s třetí osobou o to, zda určitá věc byla součástí pozůstalosti, se rovněž za současné právní úpravy musí řešit žalobou na určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí jejím (spolu)vlastníkem, a nelze jej naopak vyřešit žalobou na určení, že vlastníkem je dědic. A to dokonce i v případě, že je tu jen jediný dědic, protože takové rozhodnutí by fakticky a nepřípustně nahradilo rozhodnutí pozůstalostního soudu o projednání pozůstalosti. Teprve vyhoví-li civilní soud takové žalobě, otevře se prostor pro dodatečné projednání pozůstalosti (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2288/2019, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 22 Cdo 108/2025).10. Shrnuto, jestliže se žalobci domáhali určení svého spoluvlastnického práva ke shora uvedeným nemovitostem, a nikoli práva zůstavitele ke dni úmrtí, vůči třetí osobě, neměli dán naléhavý právní zájem na tomto určení. Rovněž je nutno stručně konstatovat, že tento zájem z povahy věci není dán u žaloby na určení, že dané nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem doživotního užívání, jestliže oprávněná osoba již zemřela (§ 1302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Z těchto důvodů proto soud rozhodl, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. b), resp. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna za šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převze