36 C 196/2024-47 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 194 771 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 80 692 Kč od 18. 4. 2019 do zaplacení a ve výši 14,75 % ročně z částky 114 079 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení a také náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to z titulu neuhrazené ceny díla – zemních prací na stavebních zakázkách v , adresa, v roce 2019 a ve , Anonymizováno, v roce 2024. Pro práce v roce 2019 žalobkyně vystavila fakturu na 266 760 Kč, z toho žalovaná uhradila 136 760 Kč a žalobkyně ještě započetla částku 49 308 Kč, zbývá tedy uhradit částku 80 692 Kč. Pro práce v roce 2024 vystavila fakturu na 114 079 Kč, na kterou nebylo uhrazeno ničeho, a to i přes předžalobní výzvu k plnění.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítla především, že faktura z roku 2019 již byla uhrazena celá v roce 2020.3. K tomu se žalobkyně následně vyjádřila, že uhrazeno takto bylo navíc 38 836 Kč, zbývá však uhradit 41 856 Kč. Dále potvrdila, že žalovaná po zahájení řízení dne 20. 11. 2024 uhradila částku 114 079 Kč, v den jednání ještě i zmíněnou částku 41 856 Kč.4. V souvislosti s tím žalobkyně vzala žalobu co do 194 771 Kč a zákonných úroků z prodlení z částky 38 836 Kč od 18. 4. 2019 do zaplacení zpět a žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a řízení v tomto rozsahu při jednání dne 15. 4. 2025 zastavil. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nebyla shoda ve zbývajícím předmětu řízení (tedy jen co se týče ve výroku tohoto rozsudku uvedených úroků z prodlení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky), soud pro zjištění rozhodujících skutečností provedl následující dokazování.5. Z faktury ze dne 3. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované za zemní práce v , adresa, částku 266 760 Kč se splatností dne 17. 4. 2019.6. Z faktury ze dne 24. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované za zemní práce ve , Anonymizováno, částku 114 079 Kč se splatností dne 7. 6. 2024.7. Z upomínky ze dne 26. 8. 2024 včetně dokladu o doručení vyplynulo, že žalobkyně žádala žalovanou o uhrazení uvedené částky 114 079 Kč.8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 10. 2024 včetně dokladu o doručení vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částek 80 692 Kč jakožto zbývající pohledávky podle shora uvedené faktury ze dne 3. 4. 2019, 114 079 Kč podle shora uvedené faktury ze dne 24. 5. 2024 a 1 200 Kč jakožto náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky.9. Z potvrzení o platbě, oznámí o provedení příkazu k úhradě, transakční historie a potvrzení o provedení transakce bylo nakonec zjištěno, že žalovaná dne 4. 5. 2020 uhradila žalobkyni částku 38 836 Kč, dále po zahájení řízení dne 20. 11. 2024 částku 114 079 Kč a dne 14. 4. 2025 částku 41 856 Kč.10. Z elektronické komunikace ze dne 24. 5. 2024 pro věc ničeho podstatného zjištěno nebylo. Zjištěný skutkový stav soud poté posoudil následujícím způsobem po stránce právní.11. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.12. Soud dospěl k závěru, že na základě objednávky žalované provedla žalobkyně v letech 2019 a 2024 pro žalovanou zemní práce v , adresa, , resp. ve , Anonymizováno, , a na základě toho ji vyúčtovala částky 266 760 Kč se splatností dne 17. 4. 2019 a 114 079 Kč se splatností dne 7. 6. 2024. O tomto ostatně ani nebylo mezi stranami sporu, stejně jako se v průběhu řízení vyjasnilo, že žalovaná na první částku ještě před zahájením řízení neuhradila pouze 186 068 Kč, ale celkem 224 904 Kč. Rovněž bylo jasně prokázáno, aniž by zjevně o tom také bylo jakéhokoliv sporu, že zbývající část první pohledávky ve výši 41 856 Kč žalovaná uhradila dne 14. 4. 2025 a druhou pohledávku ve výši 114 079 Kč uhradila jednorázově dne 20. 11. 2024. Z toho ovšem vyplývá (pro zbývající rozsah řízení), že tyto dvě částky byly hrazeny opožděně a žalobkyně má ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. nárok na zákonné úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne prodlení podle shora uvedených faktur. Dále má ve smyslu § 513 o. z. nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši podle citovaného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož šlo o vzájemný závazek podnikatelů. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 792 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 8 900 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba a účast na jednání před soudem dne 15. 4. 2025, jelikož více nebylo požadováno) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů učiněných do 31. 12. 2024 a ve výši 450 kč za jeden úkon učiněný po 1. 1. 2025 (srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Dohromady by tak spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se sazbou 21 % šlo o částku 52 502 Kč, protože však žalobkyně byla úspěšná jen co do 80 % (v žalobě uplatnila částku 38 836 Kč spolu s odpovídajícím příslušenstvím, ačkoli již byla uhrazena) a žalovaná tedy co do 20 %, činí celkový úspěch žalobkyně 60 % a soud proto žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 31 501 Kč.