4 C 70/2025-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , částka, a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději do , datum, . Žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho, a to přes opakované upomínky. Úvěr byl proto zesplatněn. Žalobkyně navrhuje, aby pro případ, že soud nebude mít nárok uplatněný žalobou za prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, přiznal žalobkyni tento nárok z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy, které k prokázání svých tvrzení účastníci navrhli a předložili s tím, že provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci. Potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud došel k následujícím skutkovým zjištěním:4. Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, . s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se zavázala mu poskytnout , částka, a žalovaný se zavázal v měsíčních splátkách splatit celkem , částka, do , datum, . Dlužná částka sestává z poskytnutých finančních prostředků ve výši , částka, a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, (prokázáno Smlouvou o úvěru č. B0008971020014813 ze dne , datum, ). Dne , datum, zaslala společnost , právnická osoba, . platbu ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (prokázáno Potvrzením o platbě z bankovního účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, ). Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni (prokázáno Dohodou o úplatě ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a vyzván k zaplacení dlužné částky výzvami ze dne , datum, a byla mu stanovena lhůta tří dnů (prokázáno výzvami z tohoto dne včetně podacího lístku od zásilky).5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, C - 679/18).8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , na základě smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 o. z. Na daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o úvěru je nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, této své povinnosti nedostála. Důsledkem porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení v podobě plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., které je povinna vrátit žalobkyni dle § 2993 věta první o. z.11. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky , částka, odpovídající peněžním prostředkům, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému se zákonným úrokem z prodlení od , datum, . Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Okamžik prodlení, resp. dobu přiměřenou pro vrácení poskytnuté částky, soud stanovil s ohledem na původní měsíční splatnost, na další závazky a možnosti spotřebitele a zejména s ohledem na výši částky do , datum, , kdy téměř dalších 63 měsíců je vzhledem k výši částky (, částka, ) dostatečnou lhůtou odpovídající možnostem běžného spotřebitele i v objektivně nepříznivé finanční situaci dostát svému závazku. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když neshledal na straně žalované mimořádné důvody pro její modifikaci.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., které stanoví, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byli oba účastníci v řízení částečně úspěšní (50 %). Po odečtení hodnot částečného úspěchu účastníků nezbývala ani jednomu z nich kladná hodnota částečného úspěchu v řízení a soud proto postupoval dle výše uvedeného ustanovení, když stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.