8 C 112/2025-30 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne , datum, smlouvu o úvěru na částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala splácet žalobci v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky. Úvěr byl úročen sazbou 0 % ročně. První splátka úvěru byla splatná , datum, . V průběhu trvání úvěrového vztahu nezaplatila žalovaná na poskytnutý úvěr žalobci ničeho. Jelikož žalovaná porušila svoji povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění dle úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil. Žalobce žalovanou o zaplacení celé dlužné částky upomínal, avšak žalovaná na výzvy nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobci částku v celkové výši , částka, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za expres výplatu ve výši , částka, , poplatku za bezplatnou splátku ve výši , částka, , poplatku za sms servis ve výši , částka, , účelně vynaložené náklady , částka, a smluvní pokuty , částka, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení.3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Na základě žalobcem předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu:Ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne , datum, a úvěrových podmínek vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovaná uzavřeli tuto smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s roční úrokovou sazbou ve výši 0 %, který měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách. Ze splátkového kalendáře smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že v průběhu trvání úvěrového vztahu neuhradila žalovaná žalobci ničeho. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy v důsledku prodlení žalované s úhradou svých smluvních závazků ve výši , částka, ve lhůtě nejpozději do , datum, . Úvěrový vztah trval do dne zesplatnění úvěru.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2048 obč. zák. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které jí byly ze strany žalobce poskytnuty finanční prostředky, které se žalovaná zavázala splácet spolu s poplatky prostřednictvím sjednaných splátek úvěru. Zatímco žalobce poskytl žalované peněžní prostředky a splnil tak svou povinnost plynoucí mu z uzavřené smlouvy o úvěru, tak žalovaná své povinnosti splácet čerpaný úvěr řádně a včas nedostála. Přitom žalovaná nárok žalobce nijak nezpochybnila a v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by na svůj dluh něčeho zaplatila, či že by žalovaná pohledávka zanikla jinak. Výši sjednané smluvní pokuty považoval soud za přiměřenou a odpovídající spotřebitelské ochraně proti nepřiměřeným smluvním ujednáním. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobci podle ustanovení § 1970 obč. zák. i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb viz výrok I. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení úkonu ve výši , částka, a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).