8 C 164/2025-27 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala uhradit úvěr do , datum, , což neučinila. Pohledávku z úvěrové smlouvy nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne , datum, . Celková částka se skládala z jistiny a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z jednání omluvil a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru vyplývá, že dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované , částka, (úvěrová smlouva).5. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, žalované to bylo oznámeno dopisem ze dne , datum, (smlouva o postoupení, dopis ze dne , datum, podací lístek).6. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná si měla půjčit , částka, na 30 dní s tím, že vrátí jistinu včetně popsaných poplatků. Žalovaná měla vrátit částku , částka, . RPSN činí 9 088 %. Dále jsou zde řešena práva na odstoupení. (formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru)7. Z potvrzení o provedené odchozí platbě soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyplatil , částka, dne , datum, na účet č. , č. účtu, (potvrzení odchozí platby).8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že žalovaná byla dne , datum, vyzvána k zaplacení částky , částka, , a to do tří dnů od obdržení dopisu. (předžalobní upomínka)9. Z dopisu , právnická osoba, soud zjistil, že účet, na který byla částka , částka, vyplacena (č. ú. , č. účtu, ) nepatří žalované, nýbrž paní , jméno FO, .10. Z výpisu z účtu soud zjistil, že částka , částka, byla skutečně připsána na účet paní , jméno FO, .11. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své tvrzení, že žalované byl jeho právním předchůdcem poskytnut úvěr v tvrzené výši , částka, , neboť účet, na který byly peníze zaslány, nepatří žalované.12. Soud byl připraven poučit žalobce podle ustanovení § 118a odst.1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění konkrétních tvrzení a důkazních návrhů k tvrzení o poskytnutí úvěru, zkoumání úvěruschopnosti, avšak tato snaha soudu byla zmařena tím, že se žalobce ani jeho zástupce k ústnímu jednání nedostavili. Je věcí každého z účastníků, jakým způsobem hodlá ve sporném řízení uplatňovat svá práva. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud současně upozorňuje na ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je žalobce povinen vylíčit rozhodující skutečností o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání již v podané žalobě. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , datum, , sp. zn. IV. ÚS 627/2005).13. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru.14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).19. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k jednoznačnému závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Před poskytnutím úvěru nebyl zjištěn příjem žalované, nebyly zjišťovány ani výdaje žalované. Právní předchůdce se v tomto ohledu omezil, jak ostatně tvrdí i žalobce, pouze na nahlédnutí do insolvenčního rejstříku a nahlédnutí do centrální evidence exekucí. Právní předchůdce neměl k dispozici ani žádné tvrzení žalované o jejích příjmech či výdajích, nepožadoval od žalované např. výplatní pásky, výpis z účtu atp.20. Z uvedeného je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na ověřování resp. zjišťování závazků či dluhů žalované, ale i na zjišťování příjmů žalované. Soud má proto za to, že žalobce měl s ohledem na výše uvedené postupovat obezřetněji, nicméně rozhodně není možné uzavřít, že by schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru pouze na základě lustrace žalované v insolvenčním rejstříku či v evidenci exekucí.21. S ohledem na vše výše uvedené soud tedy uzavřel, že předmětná smlouva je absolutně neplatná.22. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Jelikož nebylo v projednávané věci prokázáno, že žalovaná částku ve výši celkem , částka, obdržela (prokázáno naopak bylo, že peníze byly převedeny na účet třetí osoby) a nebylo možné o tomto žalobce vzhledem k jeho neúčasti na jednání poučit, nelze uzavřít, že by se žalovaná vůči žalobci co do výše uvedené částky obohatila.24. Soud proto ve věci samé rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované by bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení, ovšem vzhledem k nečinnosti v řízení žalované žádné náklady nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.