8 C 166/2025-52 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností Multitude , jméno FO, p.l.c., (dále „právní předchůdce žalobce“) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle rozpisu plateb. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr v souladu se smluvními ujednáními zesplatnil. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena smlouvou s účinností ke dni , datum, a žalovaná o tom byla vyrozuměna. Žalobou požaduje žalobce dlužnou jistinu ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Žalovaná přes upomínky neuhradila ničeho. Na výzvu soudu sdělil žalobce, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ověřována úvěruschopnost žalované jako spotřebitele výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Právní předchůdce žalobce tak dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit.2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném dne , datum, v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. neboť byli k jednání řádně předvoláni, přičemž jen žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Žalobce a jeho zástupce se omluvili.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.5. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy žalovaná čerpala úvěr, který byl sjednán do výše , částka, a zavázala se tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v předepsaných měsíčních splátkách. (důkaz: úvěrová smlouva, úvěrové podmínky, informace o spotřebitelském úvěru). Ze sdělení , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaná u nich má účet č. , č. účtu, . (důkaz: sdělení , právnická osoba, ). Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že příchozí úhrady činily za sledované období , částka, a odchozí činily , částka, . Z účtu právního předchůdce žalobce obdržela žalovaná dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (výpis z účtu) Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobce na základě smlouvy s účinností ke dni , datum, , o čemž byla žalovaná informována a zároveň byla opětovně vyzvána k uhrazení dlužných částek (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek, dodatek č. , hodnota, ke SPP, seznam dlužníků a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných částek a to nejpozději do , datum, (důkaz: výzva ze dne , datum, , podací lístek).6. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobce sice na výzvu soudu tvrdil, že jeho předchůdce úvěruschopnost zkoumal nahlédnutím do databází dlužníků, ale zcela rezignoval na zjišťování a posuzování příjmů a výdajů žalované, kdy v tomto ohledu nic ani nedoložil. I s ohledem na tyto neúplné údaje měl žalobce postupovat obezřetněji a požadovat řádné doložení příjmů a výdajů žalované (např. nájemní smlouvou, pracovní smlouvu, poplatky), což se však v projednávaném případě nestalo. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedeným ustanovení a neplatná jsou tak všechna její ustanovení.13. V řízení bylo ale prokázáno, že žalovaná na základě smlouvy čerpala žalobcem uvedenou částku (reálně bylo poskytnuto , částka, , tedy o něco málo více, než čeho se žalobce domáhá, přičemž mohla žalovaná něco málo splatit, což tvrzeno nebylo). Žalovaná netvrdila a neprokázala, že by něco uhradila z uplatněné částky , částka, . Žalobce, na kterého byla pohledávka platně postoupena, má proto nárok na vrácení této částky. Žalovaná se ale dle soudu nedostala do prodlení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, ovšem s přihlédnutím ke znění § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ze kterého plyne, že až soud určí splatnost a před právní mocí rozhodnutí soudu není dlužník v prodlení. Žalobce prokázal, že žalovanou vyzval k vrácení přenechaných peněz dopisem i předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Žalovaná ale ničeho neuhradila. Žalobě bylo proto co do jistiny vyhověno. Ve zbytku – v uplatněném zákonném úroku z prodlení - byla žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. jako třídenní, když poměry žalované nejsou soudu známy a pro její pasivitu nemohly být zjištěny.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce byl v řízení úspěšný co do částky , částka, , která vzhledem k předmětu řízení představuje 90% (vyhovění co do jistiny), žalovaná co do 10% (zamítnutí v části úroku z prodlení) a žalobce má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 80%. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a z nákladů právního zastoupení, které tvoří odměna za tři úkony právní služby po , částka, podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za každý ze tří úkonů právní služby podle § 13 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) a náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku). Náklady žalobce jsou tedy celkem ve výši , částka, s tím, že žalobce má právo na náhradu 80% z těchto nákladů, tedy částky , částka, . Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena delší, patnáctidenní (§ 160 o.s.ř.), s povinností plnit k rukám zástupce žalobce (§ 149 o.s.ř.).