8 C 250/2025-17 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky , částka, z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr do výše , částka, .2. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Soud z provedeného dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše , částka, . Limit byl později navýšen na , částka, . Za to se žalovaný zavázal tento úvěr splatit do jednoho roku od prvního dne čerpání, a to spolu s úroky ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný dne , datum, začal čerpat úvěr. V případě porušení podmínek byl žalobce oprávněna celý úvěr zesplatnit. Žalobce žalovaného vyzval dne , datum, k vyrovnání nepovoleného přečerpání zůstatku s tím, že pokud tak neučiní do , datum, , bude úvěr zesplatněn. Žalovaný přesto ničeho nezaplatil, pročež žalobce úvěr zesplatnil. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne , datum, .4. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.8. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalobce dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru tím, že posoudil jeho měsíční náklady a příjmy stejně jako provedl lustrace v relevantních rejstřících, na základě čehož kladně vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného.11. V řízení bylo zjištěno, že účastnici spolu uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat prostředky na svém účtu, a to až do záporného zůstatku ve výši , částka, s tím, že do jednoho roku od prvního čerpání měl povinnost veškeré takto čerpané prostředky splatit, a to navýšené o úrok ve výši 18,90 % ročně. V případě přečerpání tohoto limitu měl žalobce právo celý úvěr zesplatnit. Žalovaný čerpal prostředky, ale nesplácel je. Žalobce ho proto vyzval k doplacení rozdílu do zmíněného limitu, což žalovaný neučinil. Žalobce proto celý úvěr ke dni zesplatnil. Jistina k tomuto datu činila částku , částka, . Žalovaný dále dlužil kapitalizovaný úrok a zákonný úrok ve výši stanovené § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud z těchto důvodů shledává žalobu zcela důvodnou, pročež ji v plném rozsahu vyhověl.12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení úkonu ve výši , částka, a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).