10 C 39/2026-24 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný dne , datum, cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy (linkou A) provozovanou žalobkyní a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Tím porušil své povinnosti cestujícího. V důsledku toho má žalobkyně právo na úhradu jízdného ve výši , částka, a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši , částka, . Ke stejné situaci dále došlo dne , datum, na lince A a dne , datum, v lince 20, za což požaduje žalobkyně uhrazení jízdného , částka, a smluvní pokuty.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti určením rozhodného práva. Na uvedený vztah nedopadá žádná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Pákistánem ani Spojenými státy americkými, jejichž je žalovaný občanem, proto soudu podle § 2 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodné právo je právo české.6. Na základě předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.7. Žalovaný byl dne , datum, v 19:51 hodin kontrolován při přepravě v prostředku hromadné dopravy na lince A, a na výzvu se neprokázal jízdním dokladem. Za to mu bylo naúčtováno jízdné , částka, a přirážka , částka, , tedy ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami a tarifem Pražské integrované dopravy. Tyto částky žalovaný na místě nezaplatil. Stejná situace se opakovala dne , datum, v 13:50 hodin na lince A, kdy mu bylo naúčtováno jízdné , částka, a přirážka , částka, a dne , datum, v 19:25 hodin v lince 20, kdy mu bylo naúčtováno jízdné , částka, a přirážka , částka, . Žalobkyně žalovanému , datum, odeslala předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě dluhu.8. Takto zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Nárok žalobkyně posuzoval soud podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Z této právní úpravy plyne cestujícímu povinnost na vyzvání oprávněného pracovníka kdykoli během přepravy nebo v okamžiku vystoupení z vozidla předložit k nahlédnutí jízdní doklad, přičemž cestující, který se nemůže na vyzvání prokázat platnou jízdenkou, zaplatí jízdné a dopravce je dále oprávněn od něj požadovat zaplacení přirážky, která nesmí být vyšší než , částka, . Podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných v době kontroly činila přirážka právě , částka, .9. V daném případě má soud za prokázané ze zápisů o provedené přepravní kontrole, že se žalovaný při třech kontrolách prováděných pracovníkem žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil přirážku k jízdnému. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení (§ 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po dni, kdy bylo po žalované požadováno zaplacení jízdného a přirážky, tj. ode dne přepravní kontroly.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem. Žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši , částka, a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba a předžalobní výzva k plnění). Dále pak náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).