10 C 63/2026-18 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, v 11:16 cestovala prostředkem veřejné hromadné dopravy (linkou autobusu 361) provozovanou žalobkyní a při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Tím porušila své povinnosti cestujícího. V důsledku toho má žalobkyně právo na úhradu přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši , částka, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Pravomoc českých soudů je dána, neboť se jedná o spor ze smluvního vztahu a žalovaný má bydliště na území ČR (viz čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s.). Rozhodným právem je právo české, neboť byla smlouva uzavřena na území ČR a účastníci se nedohodli na volbě jiného práva (viz čl. 48 odst. 2 uvedené smlouvy).6. Na základě předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.7. Žalovaná byla dne , datum, v 11:16 hodin kontrolována při přepravě v prostředku hromadné dopravy na lince 361 a na výzvu se neprokázala jízdním dokladem. Za to jí bylo naúčtována přirážka , částka, , tedy ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami a tarifem , právnická osoba, . Tuto částku žalovaná na místě nezaplatila. Žalobkyně žalované odeslala předžalobní výzvu, ve které ji vyzvala k úhradě dluhu.8. Takto zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Nárok žalobkyně posuzoval soud podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (ve znění účinném do , datum, ). Z této právní úpravy plyne cestujícímu povinnost na vyzvání oprávněného pracovníka kdykoli během přepravy nebo v okamžiku vystoupení z vozidla předložit k nahlédnutí jízdní doklad, přičemž cestující, který se nemůže na vyzvání prokázat platnou jízdenkou, zaplatí jízdné a dopravce je dále oprávněn od něj požadovat zaplacení přirážky, která nesmí být vyšší než , částka, .9. V daném případě má soud za prokázané ze zápisu o provedené přepravní kontrole, že se žalovaná při kontrole prováděné pracovníkem žalobkyně neprokázala platným jízdním dokladem a nezaplatila přirážku k jízdnému. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení (§ 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po dni, kdy bylo po žalované požadováno zaplacení přirážky.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.)