16 C 2/2026-17 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, u zdejšího soudu domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, RZ: , SPZ, VIN: , VIN kód, , u něhož nebylo od , datum, do , datum, uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), výše příspěvku činí dle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen „vyhláška ministerstva financí“), částku , částka, za jeden den. Na tomto nároku tedy žalobkyně uplatňuje částku ve výši , částka, za příslušný počet dní prodlení tak, jak je shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši , částka, .2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.4. Z upomínek žalovanému k zaplacení zákonného příspěvku, výzvě k úhradě zákonného příspěvku, výpisu z registru silničních vozidel a poštovních dodejek žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem uvedeného vozidla RZ: , SPZ, VIN: , VIN kód, VIN: , VIN kód, . Za období od , datum, do , datum, přitom nezaplatil nic na zákonném pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z předžalobní výzvy pak soud zjistil, že žalovaný byl rovněž právním zástupcem žalobkyně vyzýván před podáním žaloby k uhrazení předmětné pohledávky.5. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 1 odst. 2 a § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a dle § 2 odst. 1 písm. f) a § 2a vyhlášky ministerstva financí.6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, pro jehož provoz nebylo sjednáno v období od , datum, do , datum, povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., který za 60 dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, v sazbě , částka, za jeden den podle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky ministerstva financí, činí celkem , částka, . Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto nároku podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., kterou vyhláška ministerstva financí stanovuje dle § 2a fixní částkou , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh ve výši , částka, neuhradil, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud žalobkyni vedle jistiny přiznal i příslušenství pohledávky spočívající v úroku z prodlení z částky , částka, , tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných, za období od , datum, , tj. ode dne následujícího po dni splatnosti stanoveném ve výzvě k úhradě příspěvku, do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokáta, kterému podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši , částka, a podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši , částka, , a to za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a žaloba), to vše s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se sazbou 21 %. Celkem tak jde o částku , částka, .