16 C 358/2025-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, u zdejšího soudu domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je provozovatelem nákladního automobilu s největší povolenou hmotností nepřesahující 3 500 kg, RZ: , SPZ, , VIN , VIN kód, , u něhož nebylo od , datum, do , datum, uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo dle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou vozidlo bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), výše příspěvku činí dle § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/2024 Sb. (dále jen „vyhláška ministerstva financí“), částku , částka, za jeden den. Na tomto nároku tedy žalobkyně uplatňuje částku ve výši , částka, za příslušný počet dní prodlení tak, jak je shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši , částka, .2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Z upomínek žalovanému k zaplacení zákonného příspěvku, výzvě k úhradě zákonného příspěvku a poštovních dodejek žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla RZ: , SPZ, , VIN , VIN kód, . Za období od , datum, do , datum, přitom nezaplatil nic na zákonném pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z předžalobní výzvy pak soud zjistil, že žalovaný byl rovněž právní zástupkyní žalobkyně vyzýván před podáním žaloby k uhrazení předmětné pohledávky.5. Podle § 6 odst. 1 a 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen „registrované vozidlo“), nebo dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.6. Podle § 45 odst. 1 až 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla kancelář zpracovává údaje podle § 38 odst. 1 a 3 za účelem zjištění porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a v souvislosti s vymáháním příspěvku a nákladů podle odstavce 2. Provozovatel tuzemského vozidla zaplatí kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.7. Podle § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky ministerstva financí, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 45 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nepřesahující 3 500 kg ve výší , částka, .8. Podle § 6 vyhlášky ministerstva financí. výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí , částka, .9. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný je provozovatelem nákladního automobilu s největší povolenou hmotností nepřesahující 3 500 kg, pro jehož provoz nebylo sjednáno v období od , datum, do , datum, povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 zákona č. 30/2024 Sb., který za 27 dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, v sazbě , částka, za jeden den podle § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky ministerstva financí, činí celkem , částka, . Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto nároku podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., kterou vyhláška ministerstva financí stanovuje dle § 6 fixní částkou , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh ve výši , částka, neuhradil, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud žalobkyni vedle jistiny přiznal i příslušenství pohledávky spočívající v úroku z prodlení z částky , částka, , tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných, za období od , datum, , tj. ode dne následujícího po dni splatnosti stanoveném ve výzvě k úhradě příspěvku, do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.11. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokáta, kterému podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží ve výši , částka, a podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši , částka, , a to za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a žaloba), to vše s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se sazbou 21 %. Celkem tak jde o částku , částka, . V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupovala.