18 C 216/2025-30 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu poskytla v hotovosti , částka, a žalovaný se zavázal částku splácet spolu s úrokem. Žalovaný však uhradil pouze , částka, . Z hlediska posouzení úvěruschopnosti byl žalovaný před uzavřením smlouvy dotazován na své poměry, které byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům (zejm. pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, nájemní smlouva). Na výzvu soudu k tomu doplnila, že žalovaný svým podpisem potvrdil předložení dokladů. Kopie listin žalobkyně k dispozici nemá. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.5. Žalovaný uzavřel dne , datum, smlouvu s , právnická osoba, , která se zavázala mu v hotovosti poskytnout , částka, , které se zavázal splácet spolu s úrokem (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že žije v nájmu, je svobodný, pracuje na plný úvazek jako kurýr u , právnická osoba, , z čehož má čistý příjem , částka, , ostatní příjmy má ve výši , částka, , splácí jiné úvěry částkou , částka, , měsíční výdaje má ve výši , částka, . V žádosti je uvedeno, že má zřízen bankovní účet a že při uzavření smlouvy předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky (zjištěno ze zákaznické karty).6. Žalovaný na úhradu dluhu zaplatil , částka, (zjištěno z tabulky umoření).7. , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno a byla mu stanovena desetidenní lhůta k zaplacení dluhu od doručení výzvy (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky), která byla odeslána , datum, (zjištěno z podacího lístku). Následně byla žalovanému zaslána i předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy četně podacího lístku).8. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalovaný čerpal , částka, a zavázal se tuto částku splácet spolu se sjednaným úrokem. Při uzavření smlouvy sdělil, že má příjem ze zaměstnání , částka, čistého, další příjmy , částka, , žije v nájmu, je svobodný, pracuje na plný úvazek jako kurýr u , právnická osoba, , splácí jiné úvěry částkou , částka, , měsíční výdaje má ve výši , částka, . Přestože bylo v žádosti o úvěr uvedeno, že předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, žalobkyně těmito listinami nedisponuje a v řízení nebyly předloženy. Žalovaný byl vyzván, aby dluh uhradil do 10 dnů od doručení výzvy odeslané , datum, .9. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně to závěru o posouzení s odbornou péčí samo o sobě nesvědčí. V řízení tak bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru vycházel v zásadě pouze z tvrzení samotného žalovaného uvedených v žádosti o úvěr. Žalobkyně tedy nepředložila žádné listiny svědčící o tom, že by její právní předchůdkyně od žalovaného skutečně obdržela pracovní smlouvu a výplatní pásky. I kdyby tomu tak bylo, podstatné nejsou jen příjmové poměry, ale poměry celkové, tedy včetně výdajů, ve vztahu ke kterým ani není tvrzeno, že by byly jakkoli ověřeny – např. výpisy z účtů (natož, aby to žalobkyně dokládala). Tím spíše, jestliže žalovaný v žádosti tvrdil mimořádně nízké měsíční výdaje neodpovídající tomu, že údajně žije v nájemním bydlení. Lze proto uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení samotného žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, což nelze považovat z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti za dostačující. Úvěruschopnost tedy řádně zkoumána nebyla. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný úvěr po určitou dobu fakticky splácel (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .).14. Soud tedy uzavřel, že dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Jestliže žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat a žalovaný z ní vrátil pouze , částka, , soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od odeslání výzvy, u které lze mít za to, že byla doručena žalovanému , datum, (§ 573 o. z.). Stanovená desetidenní lhůta proto skončila , datum, a ode dne následujícího soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice byl v řízení úspěšný ve větším rozsahu než žalobkyně, ale s ohledem na celkovou procesní pasivitu mu nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by mu žalobkyně měla nahradit.