18 C 360/2025-45 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, . Dluh se skládá z jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku 10,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaná dluh dne , datum, uznala co do důvodu.2. Soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz ze dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, -6, kterým uložil žalované, aby žalobou požadovanou částku zaplatila nebo, aby podala odpor. Současně žalovanou podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval, aby se v případě podání odporu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu vyjádřila k žalobě. Soud žalovanou rovněž poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne , datum, byl elektronický platební rozkaz doručen do vlastních rukou žalované, který proti němu , datum, podala odpor, aniž by jej blíže odůvodnila.3. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené třicetidenní lhůtě, která marně uběhla dnem , datum, , jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání.4. Soud má za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem pro uznání v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla tehdy, jsou-li účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony.5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu úvěrové smlouvy (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), kdy žalovaná porušila svou povinnost a nehradila řádně a včas sjednaný dluh. Předmětem řízení jsou tedy subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém účastníci mohou uzavřít smír (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno.6. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z paušálních náhrady nákladů nezastoupeného účastníka, které činí , částka, za každý ze dvou úkonů – předžalobní výzva, podání žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Lhůtu k plnění soud určil s ohledem na rozsah dluhu patnáctidenní.