34 C 230/2025-46 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy k službě Twisto účet. Tvrdila, že účastníci tuto smlouvu uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a že žalovanému byla zřízena též služba Twisto nákupní účet. Na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut úvěrový limit pro čerpání odložených plateb s možností jejich rozložení do splátek s tím, že úvěr mohl čerpat opakovaně, vždy až do vyčerpání stanoveného limitu. Celkem žalovaný načerpal prostřednictvím služby Twisto účet prostředky ve výši , částka, . Žalobkyni z takto poskytnutých finančních prostředků neuhradil ničeho. Kromě dlužné jistiny žalobkyně požadovala také dlužné poplatky ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení. K otázce posuzování úvěruschopnosti uvedla, že prověřovala výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. Z interní databáze žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Před uzavřením smlouvy pak sám žalovaný uvedl, že má příjem , částka, , výdaje , částka, , splátky mimo žalobce , částka, , je zaměstnaný, má 2 děti a je v manželském vztahu/registrovaném partnerství. Dále žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, nebyla proti němu vedena žádná exekuce a provedla lustraci v registrech SOLUS. Pro posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně splácet pak žalobkyně využila scoringové modely.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán, a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.5. Z dohody označené jako „Smlouva k službě Twisto účet“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému aktuální limitní rámec ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky v souladu s touto smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami služby Twisto účet splácet.6. Z dohody označené jako „Smlouva o splátkovém limitu“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s limitem ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, .7. Z dohody označené jako „Dohoda o restrukturalizaci“ ze dne , datum, soud zjistil, že Smlouva o Twisto účtu ze dne , datum, a Rámcová smlouva o splátkovém limitu ze dne , datum, ve znění jejích příloh, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, se Dohodou o restrukturalizaci nahrazují a stanovuje se souhrnný splátkový kalendář pro všechny závazky z těchto smluv vyplývající, přičemž aktuální dlužná částka z titulu výše uvedených smluv měla na jistině činit , částka, .8. Z přehledu transakcí na Twisto účtu soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím plateb kartou načerpal prostředky minimálně ve výši , částka, .9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, a potvrzení podání ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, do , datum, . Žalovaný byl současně upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky.10. Ze zbývajících provedených listin soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé, a proto by bylo nadbytečné na tomto místě rekapitulovat jejich obsah.11. Na základě shora uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu ve znění jejích dodatků, na základě které bylo žalovanému umožněno na účtu žalobkyně čerpat úvěrový limit až do , částka, . Žalovaný prostřednictvím platební karty načerpal prostředky minimálně ve výši , částka, . Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela především z informací sděleným žalovaným a z informací zjištěných z jí dostupných registrů, přičemž využila scoringové modely.12. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, neboť tuto dohodu uzavírala žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení a předložila listinu týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně ta závěru o posouzení s odbornou péčí sama o sobě nesvědčí. V řízení bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru vycházel v zásadě pouze z tvrzení samotného žalovaného uvedených v žádosti o úvěr a vedle toho byla provedena lustrace registru SOLUS, centrální evidenci exekucí a insolvenčního rejstříku. Tvrzení žalovaného však žalobkyně nijak neověřovala, např. výpisy z účtu, nájemní smlouvou, výplatními páskami či jinými listinami, které by mohly svědčit o jeho majetkových poměrech. V tomto směru lze proto uzavřít, že žalobkyně vycházela pouze z tvrzení samotného žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, což nelze považovat z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti za dostačující. Tím spíše, jestliže žalovaný tvrdil, že jeho celkové měsíční výdaje činí , částka, , což zcela zjevně nasvědčuje tomu, že přinejmenším uváděné výdaje byly podhodnocené a měly být řádně prověřovány. Lze uzavřít, že úvěruschopnost řádně zkoumána nebyla a smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Jestliže žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat a žalovaný z ní nevrátil ničeho, soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu částky jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od odeslání předžalobní výzvy, kdy stanovená sedmidenní lhůta k plnění skončila , datum, a ode dne následujícího soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.19. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v t