34 C 32/2026-18 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, cestovala prostředkem veřejné hromadné dopravy (linkou C) provozovanou žalobkyní a při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Tím porušila své povinnosti cestujícího. V důsledku toho má žalobkyně právo na úhradu jízdného ve výši , částka, a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši , částka, . Ke stejné situaci dále došlo dne , datum, opět na lince C, za což požaduje žalobkyně uhrazení shodných částek.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.4. Na základě předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Žalovaná byla dne , datum, v 15:26 hodin kontrolována při přepravě v prostředku hromadné dopravy na lince C a na výzvu se neprokázala jízdním dokladem. Za to jí bylo naúčtováno jízdné , částka, a přirážka , částka, , tedy ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami a tarifem Pražské integrované dopravy. Tyto částky žalovaná na místě nezaplatila. Stejná situace se opakovala dne , datum, ve 13:45 hodin opět na lince C. Žalobkyně žalované , datum, odeslala předžalobní výzvu, ve které ji vyzvala k úhradě dluhu.6. Takto zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Nárok žalobkyně posuzoval soud podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“). Z této právní úpravy plyne cestujícímu povinnost na vyzvání oprávněného pracovníka kdykoli během přepravy nebo v okamžiku vystoupení z vozidla předložit k nahlédnutí jízdní doklad, přičemž cestující, který se nemůže na vyzvání prokázat platnou jízdenkou, zaplatí jízdné a dopravce je dále oprávněn od něj požadovat zaplacení přirážky, která nesmí být vyšší než , částka, . Podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných v době kontroly činila přirážka právě , částka, .7. V daném případě má soud za prokázané ze zápisů o provedené přepravní kontrole, že se žalovaná při kontrolách prováděných pracovníkem žalobkyně neprokázala platným jízdním dokladem a nezaplatila přirážku k jízdnému. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení (§ 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po dni, kdy bylo po žalované požadováno zaplacení jízdného a přirážky, tj. ode dne přepravní kontroly.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem. Žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši , částka, a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba a předžalobní výzva k plnění). Dále pak náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).