36 C 197/2025-47 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se jen vůči žalovanému domáhal určení, že shora uvedené nemovitosti jsou součástí zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů žalovaného a , jméno FO, , narozené , datum, , a že žalovaný a , jméno FO, jsou podílovými spoluvlastníky těchto nemovitostí, každý s podílem ve výši 50 %. Uvedl, že vůči žalovanému vymáhá jeho nedoplatek na dani z tabákových výrobků a na dani ze surového tabáku, stejně jako neuhrazené pokuty, uložené v daňovém řízení, celkem jde o 16 291 430,04 Kč. V rámci vymáhání zjistil, že dotčené nemovitosti jsou v katastru nemovitostí evidovány jako součást společného jmění manželů žalovaného a , jméno FO, , ačkoli již byli v roce 1989 rozvedeni. Žalobce na dané nemovitosti zřídil zástavní právo, a to v rozsahu spoluvlastnického podílu žalovaného, katastrální úřad jej nicméně odmítl zapsat s poukazem na evidenci společného jmění manželů. Protože žalovaný ani , jméno FO, na výzvu žalobce, aby v katastru nemovitostí zajistili zápis zániku společného jmění a vznik podílového spoluvlastnictví bývalých manželů nereagovali, má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem.2. Žalovaný se při jednání k věci pouze stručně vyjádřil tak, že se s , jméno FO, rozvedli již před 35 lety a že do dnešní doby nevěděl, že je stále „spoluvlastnicí“ daných nemovitostí.3. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že shora uvedené nemovitosti v katastrálním území a obci , adresa, jsou stále evidovány jako součást společného jmění manželů žalovaného a , jméno FO, , narozené , datum, , bytem , adresa, .4. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a další důkazní prostředky by již nemohly, s ohledem na následující právní závěry, přinést další jiná zásadní zjištění.5. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.6. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva je dán už jen okolností rozporu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a tvrzeným skutečným právním stavem. Nicméně v těchto případech je třeba, aby se řízení účastnili všichni, kteří mohou být výrokem soudního rozhodnutí dotčeni. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není po procesní stránce totiž nespočívá jen v tom, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem, ale že i všichni účastníci mají věcnou legitimaci. Věcnou legitimaci v těchto řízeních má přitom ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje právě způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován.7. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou, aby na určení práva nebo právního vztahu byl naléhavý právní zájem. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Rovněž platí, že takový závěr se neváže jen k určovací žalobě jako takové, ale je logicky podmíněn taktéž tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá, a v neposlední řadě vůči komu žaloba o určení směřuje. Jinými slovy, o splnění podmínek naléhavého právního zájmu lze uvažovat pouze v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že takový výrok bude závazný pro všechny jeho subjekty. Tak tomu může být ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o zvláštní případy stanovené zákonem, je podle § 159a odst. 1 o. s. ř. závazný jen pro účastníky řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, nebo usnesení téhož soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2468/2012).8. Shrnuto, i v posuzované věci je nepominutelnou podmínkou pro případné vyhovění žalobě, aby se řízení účastnily všechny osoby, o jejich právech a povinnostech má být právě v tomto řízení rozhodováno, tedy také , jméno FO, , bývalá manželka žalovaného.9. Jestliže ji však žalobce neoznačil za žalovanou a neučinil ji tak účastnicí řízení, nemůže být jeho žalobě už jen z tohoto důvodu vyhověno. Soud proto, aniž by se musel zabývat věcí jako takovou (a to i s ohledem na petit žaloby, ve kterém žalobce logicky rozporně žádal určení, že předmětné nemovitosti jsou stále součástí společného jmění manželů, a současně, že žalovaný a , jméno FO, jsou podílovými spoluvlastníky), rozhodl, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno. Nemusel přitom ani poskytovat žalobci poučení ve smyslu § 5 či § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť ten se jednak z jednání omluvil, aniž žádal jeho odročení, jednak by takový postup byl v rozporu s rovností účastníků a nestranností soudu, jelikož v ustálené rozhodovací praxi soudů také platí, že procesní odpovědnost za to, že se vymezení účastníků řízení kryje s jejich věcnou legitimací, nese výlučně žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4581/2009, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4294/2019).10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení, sestávající z paušální náhrady nákladů za celkem dva úkony (příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne 9. 1. 2026) po 450 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a ustálené rozhodovací praxe, z níž vyplývá, že tato náhrada musí dosahovat alespoň výše náhrady hotových výdajů advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Celkem tak jde o 900 Kč, přičemž lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebylo důvodu stanovit lhůtu delší nebo plnění ve splátkách.