8 C 262/2025-39 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se žalobcem smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit vyčerpaný úvěr v pravidelných splátkách , částka, týdně spolu se souhrnným poplatkem , částka, . Žalovaný dosud zaplatil žalobci ve splátkách celkem , částka, , zaplatit tak zbývá žalovaná částka. Před uzavřením smlouvy ověřoval žalobce úvěruschopnost žalovaného kontrolou v databázi neplatných dokladů, náhledem do insolvenčního rejstříku, kontrolou platební historie u žalobce a telefonickou kontrolou zaměstnání.2. Žalovaný se k podané žalobě podrobně vyjádřil. Uvedl, že v současné době je v tíživé finanční situaci a bez domova. Na jeho situaci má podíl i žalobce, který mu poskytoval úvěry, aniž řádně zkoumal jeho úvěruschopnost, když žalobce neprověřoval výdaje žalovaného, nepožadoval po něm žádné doklady a úvěr přesto poskytl. Úvěrová smlouva je podle něj absolutně neplatná již z tohoto důvodu. Účelové poplatky uvedené ve smlouvě považuje za skrytý a nemravný úrok. Žalovaný se snažil se žalobcem domluvit na smírném řešení, na návrh smíru však žalobce nereagoval. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je neplatná, je třeba vypořádat vztah mezi účastníky podle zásad bezdůvodného obohacení. Žalobce poskytl žalovanému s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy bez právního důvodu částku , částka, , žalovaný naproti tomu zaplatit žalobci , částka, . Rozdíl v neprospěch žalovaného představuje částku , částka, , jejíž úhrady se žalovaný proti žalobci domáhá vzájemnou žalobou.3. Soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků řízení, který se oba z účasti na jednání omluvili.4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na částku , částka, . Ve smlouvě byla uvedena adresa žalovaného , adresa, a rovněž adresa pro doručování , adresa, . Mezi účastníky je nesporné, že úvěr byl v plné výši žalobci poskytnut.5. Z evidenční karty klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalobce zaznamenal o osobě žalovaného, že žije v jednočlenné domácnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, nebylo uvedeno, zda bydlí v nájmu, pouze že nevlastní žádnou nemovitost, náklady na bydlení měly činit , částka, , bylo uvedeno, že žalovaný u žalobce měl či má i jiný úvěr bez uvedení podrobností, měsíční závazky u nebankovních společností byly uvedeny ve výši , částka, , byl uveden zaměstnavatel a výše příjmu , částka, .6. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, plyne, že žalovaný byl vyzýván žalobcem k úhradě částky , částka, , poštovní zásilka byla adresována nikoliv na sjednanou adresu pro doručování, nýbrž na , adresa, .7. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobce sice v žalobě tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal způsobem popsaným v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku, ale pokud jde o zjišťování a posuzování příjmů žalovaného, pouze tvrdil, že telefonicky výši příjmu ověřoval, výdaje žalovaného zjevně neprověřoval vůbec nebo o tom alespoň nic netvrdil.13. Soud byl připraven poučit žalobce podle ustanovení § 118a odst.1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění konkrétních tvrzení a důkazních návrhů k tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti, avšak tato snaha soudu byla zmařena tím, že se žalobce k ústnímu jednání nedostavil. Je věcí každého z účastníků, jakým způsobem hodlá ve sporném řízení uplatňovat svá práva. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud současně upozorňuje na ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je žalobce povinen vylíčit rozhodující skutečností o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání již v podané žalobě. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , datum, , sp. zn. IV. ÚS 627/2005).14. I s ohledem na neúplné údaje, které zřejmě žalobce o žalovaném měl, výši úvěru ne zcela zanedbatelnou a skutečnost, že žalovaný měl zjevně u nebankovní instituce již jiný úvěr, měl žalobce postupovat obezřetněji a požadovat řádné doložení příjmů a výdajů žalované (nejen na životní náklady, ale i na splácení dřívějších dluhů), což se však v projednávaném případě nestalo.15. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda (úvěrová smlouva) je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedeným ustanovení a neplatná jsou tak všechna její ustanovení.16. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalovaný na základě smlouvy čerpal žalobcem uvedenou částku, nicméně žalobce sám uvedl, že žalovaný na splátkách zaplatit žalobci již více než činil čerpaný úvěr. K žádnému bezdůvodnému obohacení žalovaného tedy nedošlo, naopak došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného o rozdíl vzájemně poskytnutých částek (24 855 mínus 15 000= 9 855).17. Soud proto ve věci samé rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.18. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěc