8 C 346/2025-56 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., (dále „právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36 pravidelných měsíčních splátkách dle rozpisu plateb. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dílčí platby ze strany žalovaného činily celkem , částka, Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne , datum, . Dále uvedl žalobce, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ověřována úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, byly mu předloženy doklady o příjmu (výplatní listy, případně výpisy z účtu) a další doklady, předchůdce žalobce lustroval žalovaného v registrech SOLUS a NRKI. Právní předchůdce žalobce tak dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu řádného nezkoumání a neposouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále z důvodu kritérií zjevné nespravedlnosti. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly postupně uzavřeny čtyři smlouvy o úvěru – smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které mu byla poskytnuta částka , částka, , smlouva č. , hodnota, , která je předmětem sporu, a smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, na , částka, . Všechny čtyři smlouvy hodnotí žalovaný jako neplatné ze stejných důvodů jako smlouvu, která je předmětem tohoto řízení. Vzhledem k neplatnosti smluv by měl být vztah mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným vypořádán podle zásad bezdůvodného obohacení. Žalovanému bylo celkem poskytnuto , částka, , na splátkách uhradil již Kč celkem , částka, (na smlouvu č. , hodnota, uhradil , částka, , na smlouvu č. , hodnota, uhradil , částka, , na smlouvu č. , hodnota, uhradil , částka, a na smlouvu č. , hodnota, uhradil , částka, ). Na straně žalovaného tak nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení, když vzájemné nároky zanikly započtením.3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném dne , datum, v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. neboť byli k jednání řádně předvoláni, přičemž se omluvili.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.5. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr, který byl sjednán ve výši , částka, a zavázal se tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v předepsaných měsíčních splátkách. (důkaz: návrh na uzavření smlouva ze dne , datum, , předsmluvní formulář, dodatek č. , hodnota, ). Žalovaný měl v letech 2022 a 2023 veden účet u Raiffeisenbank, na který mu byla vyplácena mzda ve výši cca , částka, měsíčně (historie pohybů – běžný účet). Z listiny Hodnocení klienta plyne, že právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o žalovaném, že má příjem , částka, , výdaje na bydlení , částka, , životní minimum , částka, , na nic jiného výdaje nemá a nemá ani žádné splátky jiných úvěrů. Forma bydlení byla uvedena vlastní. V registru SOLUS neměl žádné záznamy (výpis z registru). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný informován dopisem (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných částek (výzva ze dne , datum, , podací lístek). Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byly za obdobných podmínek uzavřeny další tři smlouvy, dne , datum, na částku úvěru , částka, , dne , datum, na částku úvěru , částka, , dne , datum, na částku , částka, (návrh na uzavření smlouvy ze dne , datum, , návrh na uzavření smlouvy ze dne , datum, , přehled plateb). Právní zástupce žalovaného dopisem ze dne , datum, v zastoupení žalovaného vyzýval společnost , právnická osoba, . k vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že mezi žalovaným a společností bylo uzavřeno několik smluv o úvěru, které všechny shledává neplatnými, když nebyla řádně před jejich uzavřením zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, , neboť na základě smluv zaplatil společnosti více než z její strany čerpal. Z listiny Zápočet vzájemných nároků ze dne , datum, plyne, že žalovaný vůči společnosti , právnická osoba, . započetl částky, které obdržel od společnosti oproti částkám, které na všechny úvěrové smlouvy již zaplatil, a má za to, že vzniklo po zápočtu bezdůvodné obohacení na straně společnosti. Z historie pohybů na účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný odeslal na účet právního předchůdce žalobce k variabilnímu symbolu , var. symbol, částky , částka, , 5 x , částka, , obdržel částku , částka, , k variabilnímu symbolu , var. symbol, odeslal , částka, , 10 x , částka, a obdržel , částka, , k variabilnímu symbolu , var. symbol, odeslal , částka, , 3 x , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a 3 x , částka, , obdržel , částka, , dále dne , datum, odeslal částku , částka, .6. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě obdobně jako v případě předchozích a následující obdob