8 C 43/2026-32 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím spočívajícím v nároku č. , hodnota, ve výši , částka, a nároku č., hodnota, ve výši , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že poskytl žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím včetně poplatků, přičemž splatnost úvěru byla sjednána na den , datum, . Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, , a to bankovním převodem na jeho účet. Jednalo se o částku , částka, . Žalovaný však na úvěr ke dni splatnosti zaplatil pouze , částka, . Žalobce požaduje po žalovaném vedle jistiny , částka, také úhradu poplatku za vyplacení úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok , částka, , poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatek za službu presto , částka, , poplatek za SMS , částka, . Žalobce dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně za 90 dní ve výši , částka, . Pro případ, že by soud nárok na zaplacení dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy neměl za prokázaný, požaduje žalobce co do výše jistiny žalované částky posoudit tento nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.5. Žalobce s žalovaným uzavřeli dne , datum, „smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému s možností postupného čerpání částku , částka, a žalovaný se ji zavázal vrátit žalobci s příslušenstvím, a to včetně poplatků v souladu se sazebníkem (zjištěno ze smlouvy ze dne , datum, ). Ve smlouvě byl stanovený i smluvní úrok.6. Žalovaný žalobci před poskytnutím úvěru sdělil, že žije ve 4 členné domácnosti. Žalovaný uvedl, že má čistý příjem , částka, měsíčně, přičemž „ověřený měsíční příjem“ dle žalobce činil , částka, . Měsíční výdaje domácnosti na bydlení byly uvedeny , částka, a další výdaje , částka, . Žalobcem vypočtené minimální výdaje činily , částka, a rezerva pro další výdaje , částka, . Disponibilní příjem byl vypočten na částku , částka, (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti). Dle prohlášení žalobce mu žalovaný předložil výpis z účtu, ze kterého identifikoval jeho čistý měsíční příjem , částka, (zjištěno z listiny „identifikované příjmy“).7. Žalobce na účet žalovaného vyplatil dne , datum, částku , částka, (zjištěno z listiny označené jako „payment confirmation“).8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl každý měsíc na účtu minimální zůstatek v řádu pár tisíců korun. Žalovaný často utrácel prostředky u sázkařských společností (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného).9. Zástupce žalobce žalovaného dopisem ze dne , datum, vyzval k zaplacení dluhu do 3 dnů (zjištěno z výzvy k úhradě), přičemž daný dopis byl dán k poštovní přepravě , datum, (zjištěno z podacího lístku).10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda označená jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše , částka, , žalovaný se jej zavázal splatit. Vedle toho se žalovaný zavázal zaplatit i další poplatky a v případě prodlení smluvní pokutu. Před uzavřením označené dohody žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce přitom vycházel z údajů uvedených žalovaným, a to ve vztahu k jeho příjmům i výdajům, přičemž v předložené listině deklaroval, že příjmy žalovaného ověřoval na základě výpisu z účtu, ze kterého ale vyplývá, že žalovaný má na účtu nízké zůstatky a sází. Stejně tak nebylo nijak prokázáno, že by žalobce ověřoval jeho tvrzení o výdělcích další osoby žijící ve společné domácnosti, případně tvrzení žalovaného o vynakládaných výdajích. Žalobce v návaznosti na uzavřenou dohodu zaslal žalovanému na účet , částka, . Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by něčeho žalobci uhradil. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.11. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobce sice tvrdil, že si příjmovou situaci žalovaného ověřil prostřednictvím předloženého výpisu z bankovního účtu, avšak nezmínil, že žalovaný na účtu má minimální zůstatky a sází. Lze proto učinit závěr, že zjištění žalobce, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti dle předložených listin vycházel, tak plynulo výlučně z tvrzení samotného žalovaného a z lustrací registrů či veřejných rejstříků. Takový postup je však zcela nedostatečný. Z provedeného dokazování ani neplyne, že by se žalobce jakkoli zabýval a dále prověřoval tvrzení žalovaného, podle kterého výdaje jeho domácnosti nad rámec bydlení činí pouze , částka, , což je na první pohled tvrzení zjevně neodpovídající ekonomické realitě a výdajům čtyřčlenné domácnosti.18. Lze proto uzavřít, že žalobce řádně nesplnil zákonný požadavek posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když úvěr žalovanému poskytl, aniž by se řádně zabýval zjištěním majetkových poměrů žalovaného a jeho schopností úvěr splácet. Úvěr přitom smí věřitel poskytnout spotřebiteli jen tehdy, pokud schopnost žadatele splácet poskytnutý úvěr řádně posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel (spotřebitel) bude schopen úvěr splácet. Smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu , datum, , č. j. , spisová značka, , a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalobce tedy podle zjištění soudu úvěruschopnost žalovaného sice zkoumal, nikoli však s odbornou péčí a obezřetně tak, jak bylo jeho zákonnou povinností.19. S ohledem na vše výše uvedené soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná. A n