8 C 5/2026-40 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , (dále „právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle rozpisu plateb. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr v souladu se smluvními ujednáními zesplatnil. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil , částka, . Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou s účinností ke dni , datum, a žalovaný o tom byl vyrozuměn. Žalobou požaduje žalobce dlužnou jistinu ve výši , částka, se smluvním úrokem ve výši , částka, . Žalovaný přes upomínky neuhradil ničeho. Na výzvu soudu sdělil žalobce, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ověřována úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Právní předchůdce žalobce tak dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném dne , datum, v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. neboť byli k jednání řádně předvoláni, přičemž jen žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Žalobce a jeho zástupce se omluvili.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.5. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr, který byl sjednán ve výši , částka, a zavázal se tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v předepsaných měsíčních splátkách. (důkaz: úvěrová smlouva, obchodní podmínky). Z potvrzení o finanční transakci soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému , částka, a žalovaný uhradil , částka, .(potvrzení o finanční transakci a verifikační platbě). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce na základě smlouvy s účinností ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný informován a zároveň byl opětovně vyzván k uhrazení dlužných částek (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek, dodatek č. , hodnota, ke SPP, seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Dne 7. 2. a , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných částek, a to nejpozději ihned (důkaz: výzva ze dne 7. 2. a , datum, ) Žalovaný byl poté vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, . (předžalobní upomínka, podací lístek).6. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobce sice na výzvu soudu tvrdil, že jeho předchůdce úvěruschopnost zkoumal nahlédnutím do databází dlužníků, ale zcela rezignoval na zjišťování a posuzování příjmů a výdajů žalovaného, kdy v tomto ohledu nic ani nedoložil. I s ohledem na tyto neúplné údaje měl žalobce postupovat obezřetněji a požadovat řádné doložení příjmů a výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvou, pracovní smlouvu, poplatky), což se však v projednávaném případě nestalo. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedeným ustanovení a neplatná jsou tak všechna její ustanovení.13. V řízení bylo ale prokázáno, že žalovaný na základě smlouvy čerpal žalobcem uvedenou částku. Žalovaný při tom uhradil , částka, . Žalobce, na kterého byla pohledávka platně postoupena, má proto nárok na vrácení , částka, . Žalovaný se ale dle soudu nedostal do prodlení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, ovšem s přihlédnutím ke znění § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ze kterého plyne, že až soud určí splatnost a před právní mocí rozhodnutí soudu není dlužník v prodlení. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzval k vrácení přenechaných peněz dopisem i předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Žalovaný ale ničeho dalšího neuhradil. Žalobě bylo proto co do jistiny vyhověno. Ve zbytku – v uplatněném zákonném úroku z prodlení - byla žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. jako třicetidenní, když poměry žalovaného nejsou soudu známy a pro jeho pasivitu nemohly být zjištěny.14. O náhradě nákladů řízení soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl sice v řízení úspěch (s přihlédnutím ke kapitalizovaného úroku) v o něco větší části než žalobce, nicméně s ohledem na celkovou pasivitu žalovanému nevznikly žádné náklady řízení, které by mu žalobce měl nahradit.