8 C 71/2026-24 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností Zaplo Finanace s. r. o., (dále „právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle rozpisu plateb. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr v souladu se smluvními ujednáními zesplatnil. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou s účinností ke dni , datum, a žalovaný o tom byl vyrozuměn. Žalobou požaduje žalobce dlužnou jistinu ve výši , částka, a smluvní úrok ve výši , částka, plus příslušenství. Žalovaný přes upomínky neuhradil ničeho. V případě, že soud neměl nárok žalobce za prokázaný, má se jednat o bezdůvodné obohacení co do částky jistiny.2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.5. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr, který byl sjednán do výše , částka, a zavázal se tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v předepsaných měsíčních splátkách. (důkaz: úvěrová smlouva, verifikační platba, dodatek ke smlouvě o úvěru). Ze sdělení ČSOB a.s. soud zjistil, že žalovaný u nich má účet č. , č. účtu, , na kterém měl ke konci měsíce , částka, . V lednu 2025 žalovanému přišlo od právního předchůdce žalobce , částka, ve dvou splátkách , částka, a , částka, , oboje dne , datum, . Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že příchozí úhrady činily za sledované období , částka, a odchozí činily , částka, . (důkaz: sdělení ČSOB a.s. – výpis z účtu). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce na základě smlouvy s účinností ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný informován a zároveň byl opětovně vyzván k uhrazení dlužných částek (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek, dodatek č. , hodnota, ke SPP, seznam dlužníků a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných částek a to nejpozději ihned (důkaz: výzva ze dne , datum, , podací lístek).6. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobce od začátku tvrdil, že pokud soud nebude mít jeho nárok ze smlouvy za prokázaný, že má soud posoudit jeho nárok jako bezdůvodné obohacení. Žalobce zcela rezignoval na zjišťování a posuzování příjmů a výdajů žalovaného. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedeným ustanovení a neplatná jsou tak všechna její ustanovení.13. V řízení bylo ale prokázáno, že žalovaný na základě smlouvy čerpal žalobcem uvedenou částku. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by něco uhradil z uplatněné částky , částka, . Žalobce, na kterého byla pohledávka platně postoupena, má proto nárok na vrácení této částky. Žalovaný se ale dle soudu nedostal do prodlení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, ovšem s přihlédnutím ke znění § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ze kterého plyne, že až soud určí splatnost a před právní mocí rozhodnutí soudu není dlužník v prodlení. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzval k vrácení přenechaných peněz dopisem i předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Žalovaný ale ničeho neuhradil. Žalobě bylo proto co do jistiny vyhověno. Ve zbytku – částce , částka, a v uplatněném zákonném úroku z prodlení - byla žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů. Lhůta k plnění byla stanovena jako třicetidenní, když poměry žalovaného nejsou soudu známy a pro jeho pasivitu nemohly být zjištěny, je však natolik dlouhá, aby mohl žalovaný povinnosti dobrovolně dostát.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce byl v řízení úspěšný co do částky , částka, , která vzhledem k předmětu řízení představuje 70% (vyhovění co do jistiny), žalovaný co do 30% (zamítnutí v části smluvního úroku a úroku z prodlení) a žalobce má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40%. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a z nákladů právního zastoupení, které tvoří odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení úkonu ve výši , částka, a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Náklady žalobce jsou tedy celkem ve výši , částka, s tím, že žalobce má právo na náhradu 40% z těchto nákladů, tedy částky , částka, . Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám zástupce žalobce (§ 149 o.s.ř.).