4 C 102/2021-39 — Okresní soud v Rakovníku

Manželka se svým návrhem domáhala rozvodu manželství. Uvedla, že z manželství se narodila dcera, mezi manželi došlo k citovému odcizení, nelze očekávat obnovení soužití manželů. Manželé nesdílejí společnou domácnost od ledna 2021. Manžel se k návrhu manželky připojil, neboť manželé začali mít jiné představy o budoucím životě. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem Libochovice (oddací list). Z manželství se narodila dcera [jméno], poměry k ní pro dobu před a po dobu pro rozvodu manželství byly upraveny rozhodnutím Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] (předmětný rozsudek). Manželé shodně tvrdili, že spolu nežijí více než půl roku a jako příčinu rozvratu manželství spatřovali odlišné zájmy, které vedly k vzájemnému citovému odcizení. Oba mají za to, že manželské soužití není možné obnovit a chtěli jej rozvést (výpověď manželů). Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být rozvedeno, pokud by byl rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody a b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle ustanovení § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že jsou dány důvody pro rozvod manželství, neboť z vyjádření obou manželů vyplynulo, že manželé spolu nežijí více než půl roku, netráví spolu svůj čas, nehospodaří společně. Oba deklarovali, že nemají zájem o zachování manželství, oba konstatovali, že odlišné zájmy vedoucí k vzájemnému citovému odcizení byly příčinou rozvratu. Je zřejmé, že vztahy mezi manželi jsou hluboce a trvale rozvráceny, nelze očekávat obnovení manželského soužití. Soud má za to, že manželství již neplní svoji funkci a ani do budoucna nelze předpokládat, že by se vztahy mezi nimi upravily natolik, aby se opět utvořil plnohodnotný partnerský vztah, proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), podle nějž účastníci tohoto druhu řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.