4 C 31/2023-14 — Okresní soud v Rakovníku

Manželka se svým návrhem domáhala rozvodu manželství. Uvedla, že manželé zjistili, že mají rozdílné povahové vlastnosti, názory na vedení společné domácnosti, rozcházeli se v představách o budoucnosti a došlo k odcizení. Manželka udržovala poměr s přítelem, přesto se na čas vrátila do společné domácnosti, od [datum] manželé nevedou společnou domácnost. Manžel se k návrhu manželky připojil. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Manželé formou notářského zápisu uzavřeli smlouvu o režimu oddělených jmění manželů. Manželé ve své výpovědí shodně tvrdili, že manželství uzavřeli po krátké známosti a od počátku nefungovalo, zpětně hodnoceno neměli spolu vůbec manželství uzavřít. Oba mají za to, že manželské soužití není možné obnovit. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být rozvedeno, pokud by byl rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody a b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle ustanovení § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že jsou dány důvody pro rozvod manželství, neboť z vyjádření obou manželů vyplynulo, že manželé spolu nežijí, od počátku manželství nefungovalo. Oba deklarovali, že nemají zájem o zachování manželství, oba konstatovali, že brzké uzavření manželství po měsíci vztahu bez znalosti manžela bylo příčinou rozvratu manželství. Je zřejmé, že vztahy mezi manželi jsou hluboce a trvale rozvráceny, nelze očekávat obnovení manželského soužití, když se o to manželé již pokusili. Soud má za to, že manželství již neplní svoji funkci a ani do budoucna nelze předpokládat, že by se vztahy mezi nimi upravily natolik, aby se opět utvořil plnohodnotný partnerský vztah, proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), podle nějž účastníci tohoto druhu řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Nebyly shledány okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly.