8 C 117/2024-23 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil tím, že přenechal žalované na základě smlouvy o užívání bytu ze dne , datum, k bezplatnému užívání bytovou jednotku č. , hodnota, v bytovém domě č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici v , adresa, s tím, že žalovaná se zavázala hradit pouze spotřebu energií. Žalovaná hradila měsíční zálohy za plyn ve výši , částka, , přičemž poslední zálohu uhradila v srpnu roku 2023. Následně se z bytu dne , datum, odstěhovala a od té doby v bytě nikdo nebydlí, a tedy ani nespotřebovává plyn. Žalobce tak byl nucen uhradit za žalovanou zálohy za měsíce září, říjen a listopad roku 2023, tj. částku ve výši , částka, , a rovněž nedoplatek za období , datum, – , datum, ve výši , částka, , tj. částku v celkové výši , částka, . Tuto částku žalovaná dosud žalobci neuhradila.2. Ze smlouvy o užívání bytu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce na základě této smlouvy přenechal žalované výše specifikovanou bytovou jednotku k užívání, a to na dobu určitou od , datum, do , datum, za měsíční nájemné ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala mj. hradit zálohy za plyn ve výši , částka, měsíčně a zálohy za elektřinu ve výši , částka, měsíčně, tj. částku v celkové výši , částka, měsíčně. Tuto částku byla žalovaná povinna zasílat žalobci vždy do 20. dne v měsíci. V případě nedoplatku za energie se žalovaná zavázala uhradit dlužnou částku do 5 dnů ode dne doručení vyúčtování žalobcem., právnická osoba, vyúčtování za plyn vyplynulo, že žalobce byl společností , právnická osoba, ., vyzván k úhradě nedoplatku za plyn za období , datum, – , datum, ve výši , částka, , který vznikl jako rozdíl mezi celkovými náklady ve výši , částka, a zaplacenými zálohami ve výši , částka, .4. Z výpisu z bankovního účtu žalobce soud zjistil, že žalobce nedoplatek za plyn uhradil dne , datum, . Z výpisu z bankovního účtu žalobce je rovněž patrné, že žalobce pravidelně zasílal na účet společnosti , právnická osoba, . zálohy na plyn ve výši , částka, měsíčně.5. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, dále vyplynulo, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval žalovanou k úhradě žalované částky do , datum, s tím, že v opačném případě se bude svého nároku domáhat soudní cestou.6. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobce přenechal žalované k bezplatnému užívání bytovou jednotku č. , hodnota, v bytovém domě č. , hodnota, v Prokopově ulici v , adresa, na dobu určitou od , datum, do , datum, a žalovaná se zavázala hradit spotřebované energie včetně úhrady za plyn, a to jednak v podobě hrazení měsíčních záloh ve výši , částka, a jednak v podobě úhrady případného nedoplatku. Žalovaná měsíční zálohy řádně hradila až do srpna roku 2023 a následně se dne , datum, z bytu odstěhovala, aniž by žalobci zaslala či jinak poskytla další finanční prostředky. Žalovaná tudíž za plyn uhradila žalobci částku v celkové výši , částka, (9 × , částka, ). Žalobce následně uhradil měsíční zálohy až do konce roku 2023 a také nedoplatek v celkové výši , částka, .7. Z hlediska právního se soud v prvé řadě zabýval otázkou rozhodného práva, neboť žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny. Určení rozhodného práva se v případě smluvních závazkových vztahů řídí zpravidla nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím I“). Dle čl. 25 nařízení Řím I nicméně platí, že tímto nařízením není dotčeno použití mezinárodních úmluv, jejichž stranou je alespoň jeden členský stát ke dni přijetí nařízení, a které stanoví kolizní normy pro smluvní závazkové vztahy. Takovou mezinárodní úmluvou je i Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne , datum, , která byla vyhlášena v tehdejší Sbírce mezinárodních smluv sdělením Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen „smlouva o právní pomoci s Ukrajinou“), a ve vztahu k níž Česká republika rovněž splnila svou oznamovací povinnost dle čl. 26 nařízení Řím I.8. Jelikož přitom účastníci řízení explicitně neujednali rozhodné právo a jednoznačné učinění takové volby nevyplývá ani z obsahu samotné smlouvy o užívání bytu, je třeba rozhodné právo určit v souladu s čl. 48 odst. 2 smlouvy o právní pomoci s Ukrajinou. Dle citovaného ustanovení se v případě, kdy se smluvní strany neshodly na volbě práva, právní vztahy řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla smlouva uzavřena, tedy v daném případě právním řádem České republiky. Soud tedy uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).9. Podle § 2247 odst. 1 věty první o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel.10. Soud s ohledem na vše výše uvedené uzavřel, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, byť věc bylo třeba po právní stránce posoudit jinak, než jak učinil žalobce. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci mj. náklady za spotřebovaný plyn, načež žalobci z tohoto titulu uhradila částku v celkové výši , částka, . Jelikož přitom celkové náklady za spotřebovaný plyn v období od , datum, do , datum, dosahovaly částky , částka, , odpovídá dlužná částka žalobou uplatněné částce , částka, . Přestože přitom nájemní vztah účastníků řízení skončil již v září roku 2023, bylo v řízení prokázáno, že po vystěhování žalované již v bytě nikdo nebydlel, a proto nedocházelo ani k další spotřebě plynu.11. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nemohl přisvědčit argumentaci žalobce spočívající v tom, že žalovaná částka má sestávat mj. z jím uhrazených záloh za plyn do konce roku 2023. Nájemní vztah žalované skončil již v měsíci září téhož roku, a proto žalovaná nebyla povinna za následující měsíce zálohy hradit. Tento závěr nicméně nic nemění na výši odůvodněného nároku žalobce, jehož úhradu soud žalované uložil. Z tohoto důvodu tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil výrokem I povinnost zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky.12. Pokud jde o výši zákonných úroků z prodlení a počátek prodlení žalované, žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím své zástupkyně předžalobní výzvou ze dne , datum, , jíž stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky do , datum, . Počínaje dnem , datum, se tedy žalovaná dostala do prodlení a od tohoto dne tudíž žalobci náleží zákonné úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a dále z nákladů právního zastoupení žalobce advokátkou. Advokátce náleží podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) odměna ve výši , částka, za každý z celkem , hodnota, úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast při jednání soudu dne , datum, ). Za předžalobní výzvu k plnění ze dne , datum, advokátce náleží odměna ve výši ½ mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, tj. odměna ve výši , částka, , neboť předmětná výzva je svou povahou jednoduchou výzvou k plnění. K takto stanovené odměně v celkové výši , částka, advokátce dále náleží podle § 13 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za každý z poskytnutých úkonů právní služby, tj. částka v celkové výši , částka, . Soud tedy výrokem II tohoto rozsudku žalované uložil, aby žalobci zaplatila na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši , částka, .14. Lhůta ke splnění byla určena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty soud neshledal žádné důvody. Náhrada nákladů řízení byla určena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).