8 C 233/2024-79 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobce se domáhal žalobou z , datum, , aby mu žalovaná zaplatila , částka, s příslušenstvím, které bude níže popsáno. Žalobce tvrdil, že nabyl pohledávku od původního úvěrujícího , právnická osoba, ., jež poskytla žalované úvěr 200 tis. Kč za úrok 13,99% ročně na základě smlouvy z , datum, . Jelikož žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, banka je zesplatnila ke dni , datum, a poté pohledávku postoupila žalobci smlouvou z , datum, . Dlužná jistina je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru , částka, a připsaný úroky z úvěru , částka, , přičemž dále žalobce žádá zaplatit kapitalizované úroky z prodlení ke dni postoupení pohledávky, a to ve výši , částka, , a dále poplatky z úvěrového vztahu , částka, , a dále ještě úroky z úvěru 13,99 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru, tedy 13,99% ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, a dále úrok 13,99% ročně z nesplaceného zůstatku úvěru , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení 15% ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.1. Žalovaná se nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ač byl řádně a včas předvolána.2. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k závěru o skutkovém stavu věci: , právnická osoba, poskytla žalované úvěr 200 tis. Kč za 13,99% ročně, a za poplatky podle sazebníku banky, přičemž žalovaná se zavázala jej splácet po , částka, měsíčně (smlouva o úvěru, vop, sazebník). Banka zkoumala úvěruschopnost žalované dostatečně, když měla k dispozici její prohlášení, výpisy z účtu za září 2020 až duben 2021, přičemž banka ještě ověřila solventnost nahlédnutím do ins. rejstříku a rejstříku CBCB (listina posouzení úvěruschopnosti, výpisy z účtu). Protože žalovaná nesplácela řádně a včas, zesplatnila banka závazky ke dni , datum, a postoupila pohledávku na žalobce (upomínka banky, postupní smlouva z , datum, , předžalobní upomínka s poštovními doklady).3. Podle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Soud hodnotil předložené listiny zvlášť a v jejich souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo.5. Žalobce prokázal aktivní věcnou legitimaci k vymáhání pohledávka na žalované, neboť se stal právním nástupcem úvěrující banky, která poskytla žalované úvěr, ale ta jej řádně a včas nesplatila, pročež byly závazky ze smlouvy zesplatněny.6. Žalobce prokázal, že si banka počínala při zkoumání úvěruchopnosti žalované dostatečně (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru), o čemž svědčí nejen dostatek údajů k jejímu hospodaření z výpisů z účtu za dobu delší šest měsíců, ale i to, že žalovaná splácela úvěr po dobu delší než dva roky; sotva lze tedy dovodit, že si banka počínala ledabyle.7. Soud proto, při absenci jakékoli obrany žalované, vyšel ze smluvního titulu a přiznal žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, jakož i sjednaného úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z jistiny (§ 1970 o.z. a nařízení č. 351/2013 Sb.), přičemž jako rozhodné datum, od něhož by se měly oba úroky přiznávat, shledal den zesplatnění závazků žalované, tedy ještě v důsledku jednostranného právního jednání banky.8. Pokud však jde o další příslušenství, jak je žalobce požadoval, soud žalobu zamítl, neboť se ani z úvěrové smlouvy, ani ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., nepodává, že by měla být žalovaná dlužna více, než úrok z úvěru (sjednaná cena peněz), a zákonný úrok z prodlení z jistiny.9. V žádném ustanovení smlouvy o úvěru se nelze dobrat toho, že by měly úroky z úvěru přirůstat k jistině; a ani se v žádném ustanovení smlouvy o úvěru nelze dobrat toho, že by snad takové úroky měly podléhat sankčnímu zákonnému úroku z prodlení. Naopak se ze smlouvy o úvěru podává (její čl. 8.3), že následkem prodlení je toliko zákonný úrok z prodlení z jistiny, což ostatně odpovídá i zákonnému pravidlu (§ 122 odst. 1 písm. b) z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud proto žalobu ohledně zbylého příslušenství zamítl, neboť postrádala jak smluvní, tak i zákonnou oporu.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití §142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalobci přiznal náhradu soudního poplatku , částka, a náhradu nákladů, spojených se zastoupením advokátem, sestávající z odměny stanovené podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, za každý úkon právní služby vykonané advokátem, tj. za převzetí věci, sepis upomínky, sepis žaloby a sepis podání z , datum, ; a z paušální náhrady hotových 4 x , částka, za každý z úkonů právní služby, a z 21% dph z odměny a z náhrady hotových výdajů, tedy , částka, . Výsledná náhrada činí 53241Kč. Žalovaná ji musí zaplatit k rukám zástupce žalobce podle § 149 o.s.ř.11. Jestliže soud žalobu zčásti zamítl, týkal se tento postup pouze části příslušenství, nikoli nároku hlavního; proto soud přiznal výslednou náhradu nákladů v plné míře.12. Lhůty k plnění určil soud obecné (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), aniž by zjistil důvod k jinému určení.