13 C 213/2020-55 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení výše uvedené částky z titulu nedoplatku kupní ceny za poskytnuté koncové zařízení, a to za mobilní telefon značky Huawei [anonymizována tři slova]. Uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a také smlouvu na nákup uvedeného mobilního telefonu s tím, že při převzetí zařízení žalovaný uhradil částku 1 Kč a dále se zavázal hradit zbývající část kupní ceny ve 24 splátkách po 100 Kč, a to vždy společně s měsíčním vyúčtováním služeb elektronických komunikací. Žalovaný ale posléze přestal hradit měsíční vyúčtování včetně splátek kupní ceny za mobilní telefon. Z vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] plyne, že dluží žalobci na neuhrazených splátkách kupní ceny žalovanou částku. Žalovaný však doposud nic na tento svůj dluh nezaplatil, ačkoliv byl k tomu žalobcem opakovaně vyzýván, a proto žalobci nezbylo, než se dlužné částky domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, bez omluvy se nedostavil ani k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Žalobce soudu předložil listinné důkazy, a to potvrzení o uzavření dohody o splátkách [anonymizováno], všeobecné obchodní podmínky, vyúčtování [číslo] ze dne 4. 5. 2017, [číslo] ze dne 4. 6. 2017, [číslo] ze dne 4. 7. 2017, [číslo] ze dne 4. 8. 2017 a [číslo] ze dne 4. 9. 2017, fakturu [číslo] ze dne 7. 2. 2017. Z žádné z těchto listin nebyl zjištěn projev vůle žalovaného být vázán smlouvou s žalobcem, nevyplynulo z nich předání telefonu žalovanému, ani jeho případné chování v souladu se smlouvou, př. úhrada akontační částky či úhrada jakékoliv ze splátek, když všechna předložená vyúčtování vykazují pouze nedoplatky, rovněž nebylo doloženo ani převzetí telefonu žalovaným apod. Proto byl žalobce po poučení dle § 118a vyzván k doplnění důkazů, ze kterých by bylo zřejmé, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy na nákup uvedeného mobilního telefonu a že zařízení bylo předáno žalovanému. Žalobce však pouze doplnil výpis ze svého interního systému, kde má zachyceny osobní údaje žalovaného s tvrzením, že jinak, než od žalovaného je nemohl získat. Přes poučení žádné další důkazy na podporu svých tvrzení nepředložil. 4. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce neunesl své břemeno důkazní, když z žádného z jím předložených anebo navrhovaných důkazů nebylo zjištěno, že by s žalovaným uzavřel tvrzenou smlouvu o koupi mobilního telefonu ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, ani že by dotčený mobilní telefon předal žalovanému. Proto soud žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, proti tomu, kdo úspěšný nebyl. Z procesního hlediska byl v této věci úspěšný žalovaný, avšak jemu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.