63 C 12/2021-37 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 470 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 11. 9. 2020 uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytování realitních služeb, na základě které obstaral pro žalovaného nájemce a zprostředkoval uzavření nájemní smlouvy ve vztahu k nemovitosti žalovaného v [obec]. Žalovaný byl povinen za tyto služby žalobci zaplatit provizi ve výši jednonásobku měsíčního nájemného včetně příslušné DPH, tedy celkem v částce 8 470 Kč. Tuto částku žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] ze dne 25. 1. 2021 a splatnou dne 8. 2. 2021. Žalovaný však dosud nic z žalované částky žalobci nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzýván a upomínán. Proto žalobce požadoval nejen úhradu celé žalované částky, ale i zaplacení zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 9. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o poskytování realitních služeb ze dne 11. 9. 2020, smlouvy o nájmu bytu ze dne 20. 1. 2021 a z faktury [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu, ve které se žalobce zavázal zprostředkovat pro žalovaného uzavření nájemní smlouvy ve vztahu k nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, konkrétně se jednalo o bytovou jednotku [číslo] nacházející se v domě [adresa] [číslo] v ulici [ulice] v obci a katastrálním území Rokytnice v Orlických horách (dále jen byt). Požadované měsíční nájemné za byt činilo 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal za tuto činnost zaplatit žalobci provizi ve výši 1 násobku měsíčního nájemného, přičemž bylo ujednáno, že k provizi bude vždy připočtena příslušná sazba DPH. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 3. 2021 Smlouva o nájmu bytu byla za součinnosti žalobce uzavřena mezi žalovaným jako pronajímatelem a paní [jméno] [příjmení] coby nájemcem dne 20. 1. 2021. Nájemné bylo sjednáno ve výši 7 000 Kč měsíčně. Fakturou [číslo] vystavenou dne 25. 1. 2021 účtoval žalobce žalovanému částku 7 000 Kč a DPH ve výši 1 470 Kč, celkem tedy částku 8 470 Kč. Datum splatnosti bylo stanoveno na den 8. 2. 2021. Následně byl žalovaný žalobcem upomínán k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tzv. předžalobní výzva ze dne 3. 6. 2021 byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu. Žalovaný doposud nic z požadované částky nezaplatil. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zprostředkování ve smyslu § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), ve které byla řádně sjednána odměna pro zprostředkovatele (provize). Žalobce své povinnosti z této smlouvy splnil, když zprostředkoval pro žalovaného uzavření nájemní smlouvy s třetí osobou, naopak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nezaplatil žalobci sjednanou provizi ve výši žalované částky. Proto mu soud nyní uložil povinnost tuto provizi zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vzniklo žalobci právo dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se s úhradou svého peněžitého dluhu ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřesahuje výši danou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, (dále jen o. s. ř.), dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl úspěšný, vůči tomu, kdo úspěšný nebyl. V dané věci byl plně úspěšný žalobce, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, jež se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 1 500 Kč určené dle § 6, 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), z paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům právní služby ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 a. t.a z 21 % DPH z těchto částek (kromě soudního poplatku) ve výši 1 134 Kč, kterou je advokát coby plátce DPH povinen z tohoto příjmu odvést. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 7 534 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je pak žalovaný povinen tuto částku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce.