13 C 248/2022-20 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací, ve vztahu k telefonním číslům [číslo] a [číslo]. Na základě této smlouvy mohl žalovaný využívat i služeb [název služby] (stahování melodií, tapet, zvonění, her apod.), zpoplatněného volání na informační službu, barevné linky, jakož i provádět mobilní platební transakce (audiotextové služby, DMS, hlasování v TV a rádiových soutěžích, úhrada jízdného apod.). Ceny za tyto služby měl žalovaný hradit v rámci pravidelných měsíčních vyúčtování služeb elektronických komunikací. Žalovaný ale využité a řádně vyúčtované ceny těchto služeb za období od 23. 8. 2018 do 22. 11. 2018 nezaplatil. Celkem tak dluží žalobkyni žalovanou částku, kterou neuhradil ani dodatečně po výzvách žalobkyně. Proto se žalobkyně kromě úhrady dlužné částky domáhala i zaplacení zákonných úroků z prodlení jdoucích z této částky od 18. 12. 2018, tedy od data následujícího po dni splatnosti poslední z dlužných částek, do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z účastnické smlouvy ze dne 15. 8. 2018 (tel. [číslo]) a ze dne 18. 9. 2018 (tel. [číslo]), všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a jejího ceníku, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvy k uvedeným telefonním číslům, ve kterých se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací spočívající v základní variantě ve volání a odesílání sms. Jako volitelné služby pak byly sjednány služby spočívající v zahraničním roamingu, zadávání příkazů k platbě prostřednictvím audiotextových linek, premium sms/mms, příkazy k platbě na internetu apod. Tyto volitelné služby, služby třetích stran, byly poskytovány samostatně na zvláštní objednávku žalovaného dle podmínek daných všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Cena za tyto služby byla stanovena v ceníku žalobkyně. Žalovaný byl povinen tyto ceny hradit dle vyučtování společně s úhradou za ceny elektronických komunikací. Z faktur č. 1363144654, č. 5101131579 a č. 5103143270 bylo ověřeno, že dlužná částka za služby třetích stran za celé období od 23. 8. 2018 do 22. 11. 2018 činila 13 500 Kč s tím, že splatnost poslední dlužné částky nastala dne 17. 12. 2018. Žalovaný byl k úhradě této částky upomenut upomínkou ze dne 28. 1. 2019, následně ještě tzv. pokusem o smír ze dne 15. 4. 2019. 5. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 6. Žaloba je důvodná. 7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva, která obsahovala tzv. účastnickou smlouvu, tedy smlouvu ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění, na základě které žalobkyně poskytovala žalovanému ve vztahu ke konkrétnímu telefonnímu číslu služby elektronických komunikací a služby s tím související. Současně se ve smlouvě účastníci dohodli, že prostřednictvím sítě žalobkyně může žalovaný využívat i další zpoplatněné služby žalobkyně či třetích osob. Žalovaný se přitom zavázal, že cenu za tyto služby zaplatí přímo žalobkyni, a to současně s pravidelným vyúčtováním služeb elektronických komunikací. Žalovaný vyčerpal v období od 23. 8. 2018 do 22. 11. 2018 služby v hodnotě 13 500 Kč, které nezaplatil. Nadále tak žalobkyni dluží žalovanou částku, a proto mu soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 občanského zákoníku, když žalovaný se s úhradou svého peněžitého dluhu ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z částky 2 x 100 Kč coby paušálních nákladů nezastoupeného účastníka řízení za dva úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění.