13 C 366/2022-24 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 4 731,66 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 15. 4. 2019 dodávala žalované do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaná tuto elektřinu odebírala. V rozporu se smluvním ujednáním však žalovaná nezaplatila nedoplatek ceny za dodávku elektrické energie v období od 4. 2. 2021 do 6. 5. 2021 ve výši 4 631,66 Kč, ačkoliv dle vyúčtování tato částka byla splatná již dne 7. 6. 2021. Žalovaná tuto částku nezaplatila ani později, ačkoliv k tomu byla žalobkyní upomínána. Žalobkyně se proto po žalované domáhala jak úhrady této dlužné částky, tak i zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč, sjednané pro případ prodlení s úhradou vyúčtované částky po dobu delší než 10 dní. A nadto po ní žádala i zákonné úroky z prodlení jdoucí z dlužného nedoplatku od 8. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, z vyúčtování dodávky elektřiny za období od 4. 2. 2021 do 6. 5. 2021, z oznámení o ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, z vyúčtování smluvní pokuty a z předžalobních upomínek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 4. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, ve které se zavázala dodávat žalované do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaná se zavázala tuto elektřinu odebrat a zaplatit za ni a služby s tím související sjednanou cenu, a to formou záloh a posléze dle vyúčtování. Pro případ prodlení s jakoukoli platbou dle smlouvy byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení přesahující 10 dní. Žalovaná ale posléze přestala stanovené zálohy hradit včas a řádně, za což jí byla účtována smluvní pokuta ve výši 100 Kč Smlouva byla ukončena. Za období od 4. 2. 2021 do 6. 5. 2021 byla žalované vystavena konečná faktura č. znějící na částku 4 631,66 Kč. Žalovaná tuto částku ani uvedenou smluvní pokutu nezaplatila. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 5. Po právním zhodnocení má soud za to, že žaloba byla podána po právu. Soud má za prokázané, že žalobkyně se žalovanou platně uzavřely smlouvu ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v platném znění, obsahující i kupní smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu § 2079 a následujících občanského zákoníku. Žalobkyně své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalované dodávala elektrickou energii do sjednaného odběrného místa. Naopak žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť žalobkyni nezaplatila cenu služeb a kupní cenu za elektřinu dodanou v období od 4. 2. 2021 do 6. 5. 2021 ve výši 4 631,66 Kč. Současně tím, že své peněžité závazky neplnila řádně a včas, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ujednanou ve smlouvě dle § 2048 a násl. občanského zákoníku, celkem ve výši 100 Kč. A protože se žalovaná ocitla se svým peněžitým dluhem v prodlení, vznikl žalobkyni také nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku včetně žádaného příslušenství, neboť současně ověřil, že žalobkyní žádané úroky z prodlení byly určeny v souladu s právními předpisy, zejména s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 731,66 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost soud dodává, že v dané věci bylo namístě aplikovat § 14b a.t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti, a současně ve věci jde o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.