13 C 402/2022-23 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 257 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných titulů. Jednak tvrdila, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12. 9. 2018 dodávala žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaný tuto elektřinu odebíral. V rozporu se smluvním ujednáním však žalovaný nezaplatil nedoplatek ceny za dodávku elektrické energie v období od 24. 9. 2018 do 19. 4. 2019 ve výši 1 017 Kč, ačkoliv dle vyúčtování tato částka byla splatná již dne 20. 5. 2019. Dále tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 10. 4. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, tentokráte do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Žalobkyně cenu za řádně dodanou elektřinu a služby s tím související vyfakturovala za období od 23. 4. 2019 do 6. 11. 2019 částkou 10 240 Kč, žalovaný však uhradil pouze částku 3 000 Kč, a proto nedoplatek činil 7 240 Kč. Splatnost této částky přitom nastala již dne 2. 12. 2019. Žalovaný uvedené dlužné částky nezaplatil ani později, ačkoliv k tomu byl žalobkyní upomínán. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhala jak úhrady těchto částek, tak i zaplacení zákonných úroků z prodlení jdoucích vždy z dlužného nedoplatku od data následujícího po dni jeho splatnosti až do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny, z vyúčtování dodávek elektřiny, z ceníku elektřiny soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 9. 2018 a dne 10. 4. 2019 smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, ve kterých se zavázala dodávat žalovanému do sjednaných odběrných míst, v prvém případě [ulice a číslo], [obec], v druhém případě [ulice a číslo], [obec], elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaný se zavázal tuto elektřinu odebrat a zaplatit za ni a služby s tím související sjednanou cenu, a to formou záloh a posléze dle vyúčtování. Žalovaný ale v obou případech nezaplatil nedoplatek vyúčtované ceny, konkrétně v prvém případě dlužil částku 1 017 Kč, jež byla splatná dne 20. 5. 2019, v druhém případě dlužil částku 7 240 Kč, jež byla splatná dne 2. 12. 2019. Následně byly obě pohledávky za žalovaným na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017 s účinností ke dni 22. 11. 2021 postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Po právním zhodnocení má soud za to, že žaloba byla podána po právu. Soud má za prokázané, že žalobkyně se žalovaným v obou případech platně uzavřeli smlouvu ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v platném znění, obsahující i kupní smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu § 2079 a následujících občanského zákoníku. Žalobkyně své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému dodávala elektrickou energii do sjednaných odběrných míst. Naopak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť žalobkyni nedoplatil cenu služeb a kupní cenu za dodanou elektřinu, jež byla řádně vyúčtována. A protože se žalovaný ocitl se svým peněžitým dluhem v prodlení, vznikl žalobkyni také nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku včetně žádaného příslušenství, neboť současně ověřil, že žalobkyní žádané úroky z prodlení byly určeny v souladu s právními předpisy, zejména s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 257 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost soud dodává, že v dané věci bylo namístě aplikovat § 14b a.t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti, a současně ve věci jde o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.