13 C 477/2022-37 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 8 867,18 Kč s výše uvedenými úroky z prodlení a s náhradou nákladů řízení. Zmíněnou pohledávku požadovala na žalované z titulu nezaplacení kupní ceny za dodanou elektřinu a služby s tím související. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 3. 10. 2016 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které dodávala žalované do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] elektrickou energii. Žalovaná však v rozporu se smluvním ujednáním nezaplatila celou sjednanou cenu za dodanou elektřinu a služby s tím související. Za období od 9. 10. 2018 do 9. 10. 2019 tak dluží částku ve výši 7 333,86 Kč, jež byla vyúčtována fakturou [číslo] s datem splatnosti dne 29. 10. 2019. Za období od 10. 10. 2019 do 1. 11. 2019 pak dluží částku ve výši 1 533,32 Kč, jež byla vyúčtována fakturou [číslo] s datem splatnosti dne 2. 1. 2020. Obě tyto pohledávky za žalovanou byly následně na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017 postoupeny s účinností ke dni 14. 12. 2021 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná však ani poté nic na svůj dluh neuhradila, ačkoliv byla k tomu žalobkyní vyzývána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 10. 2016, jakož i ze souvisejících všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny, ceníku, faktury [číslo] [číslo] upomínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu, ve které se tato společnost zavázala dodávat žalované elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Žalovaná se zavázala za takto dodanou a odebranou elektřinu a za služby s tím související platit dané společnosti sjednanou cenu formou záloh a posléze dle vyúčtování. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná ale nedoplatek z vyúčtování [číslo] ve výši 7 333,86 Kč a nedoplatek z vyúčtování [číslo] ve výši 1 533,32 Kč nezaplatila. Splatnost prvně uvedené dlužné částky přitom nastala dne 29. 10. 2019, splatnost druhé částky dne 2. 1. 2020. Obě pohledávky za žalovanou byly následně smluvně postoupeny na žalobkyni, což bylo žalobkyni řádně oznámeno, jak plyne ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Po právním zhodnocení má soud za to, že žaloba byla podána po právu. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovanou byla platně uzavřena smlouva ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v platném znění, obsahující i kupní smlouvu o dodávce elektřiny a plynu ve smyslu § 2079 a následujících občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti z těchto smluv splnila, když žalované dle ujednání dodávala do sjednaného odběrného místa elektřinu. Naopak žalovaná svým povinnostem nedostála, neboť nezaplatila celou cenu za dodanou elektřinu a služby s tím spojené. Celkem tak její dluh činí 8 867,18 Kč. Proto soud nyní uložil žalované povinnost celou tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z dotčeného titulu na žalobkyni platně dle § 1879 o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně a posléze žalobkyni právo dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 867,18 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že návrh na zahájení tohoto řízení považuje za tzv. formulářovou žalobu, jakou žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti. Proto bylo namístě aplikovat při určení výše náhrady nákladů řízení ustanovení § 14b a. t., neboť došlo k naplnění všech stanovených podmínek (kromě výše uvedeného jde v řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení).