10 C 114/2023-28 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 58 910 Kč s výše uvedenými úroky z prodlení a s náhradou nákladů řízení. Tvrdil, že jako dodavatel poslední instance zajistil žalovanému dodávku elektrické energie do odběrného místa [obec a číslo]. Za období od 14. 10. 2021 do 8. 2. 2022 vystavil žalovanému fakturu za sdružené služby spojené s dodávkou elektřiny znějící na částku 73 419,57 Kč. Tato částka byla splatná dne 1. 3. 2022. Žalovaný zaplatil dne 13. 4. 2022 částku 7 134,57 Kč a dne 13. 5. 2022 částku 7 375 Kč. Nadále tak dlužil žalobci částku 58 910 Kč Ani přes výzvu žalobce žalovaný tento dluh nevyrovnal. Proto se žalobce žalobou domáhal kromě úhrady uvedené dlužné částky také zaplacení zákonných úroků z prodlení, a to jednak z původní celkové dlužné částky za dobu od 2. 3. 2022 do 13. 4. 2022, dále z částky ponížené o první částečnou úhradu od 14. 4. 2022 do 13. 5. 2022 a posléze ze stávající dlužné částky, tedy částky ponížené o druhou úhradu, od 14. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z tiskové zprávy [stát. instituce] a [stát. instituce] plyne, že ke dni 13. 10. 2021 dodavatel [právnická osoba] a další firmy ze skupiny [právnická osoba] oznámili ukončení činnosti. O dodávku elektřiny zákazníkům se postarají dodavatelé poslední instance s tím, že takto lze od nich odebírat elektrickou energii nejdéle půl roku. Zákazník však může kdykoliv uzavřít smlouvu s jiným dodavatelem a přejít k němu bez jakýchkoliv omezení. Cena, za kterou dodavatel poslední instance dodává energie, není přímo regulovaná, řídí se však pevnými pravidly. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobce vyplývá, že ceníky žalobce jsou k dispozici na internetových stránkách a kontaktních místech žalobce. 5. Z konečného vyúčtování za elektřinu včetně detailního rozpisu účtovaných služeb v režimu dodavatele poslední instance soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému daňovým dokladem č. 2205484929 nedoplatek za dodávky elektřiny a služby poskytnuté žalobcem pro odběrné místo [obec a číslo] za období od 14. 10. 2022 do 8. 2. 2022. Tento nedoplatek činil 73 419,57 Kč. Splatnost této částky byla stanovena na den 1. 3. 2022. 6. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že na výše uvedenou fakturu bylo zaplaceno celkem 14 509,57 Kč. Žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě zbývající dlužné částky 58 910 Kč a úroků z prodlení s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 7. Skutečnosti vyplývající z výše uvedených listina neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 8. Po právním zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce jako dodavatel poslední instance ve smyslu § 12a odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v tehdy platném znění, poskytoval žalovanému dodávky elektrické energie a služby s tím související. Zákonem tak byl mezi účastníky založen závazkový vztah. Žalobce svou povinnost z tohoto závazkového vztahu splnil, žalovaný nikoliv, neboť za předmětné období nezaplatil celou cenu za dodanou elektrickou energii a služby s tím spojené. Nadále tak dluží žalobci žalovanou částku. Proto soud nyní uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vznikl žalobci nárok dle § 1723 odst. 2 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, protože žalovaný se dostal s úhradou svého peněžitého dluhu do prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 005,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 357 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 910 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč.