10 C 155/2023-52 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku za provoz vozidla Peugeot 406, [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru 1 850 – 2 500 cm3, bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinného ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně takto provozoval vozidlo jednak v období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, čímž žalobkyni vznikl nárok na příspěvek ve výši 5 915 Kč, a dále od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021, čímž žalobkyni vznikl nárok na příspěvek ve výši 4 030 Kč, a také v období od 1. 9. 2021 do 28. 9. 2021, čímž žalobkyni vznikl nárok na příspěvek ve výši 1 820 Kč. Ve všech třech případech žalobkyně žalovaného o zaplacení příspěvků upomněla prostřednictvím písemné výzvy. Žalobkyně dále požadovala náklady uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč pro každý z případů a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího vždy z jistiny příspěvku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z výzvy ze dne 17. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 5 915 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo v období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, když počet dní bez pojištění byl 91 dnů, celkem tedy 5 915 Kč Náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala pouze v případě, že bude příspěvek uhrazen ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručována doporučeným způsobem, jak plyne z listin o doručování. Totéž prokazují i upomínka žalobkyně jakož i tzv. předžalobní výzva, kde jsou navíc též uplatňovány náklady na uplatnění ve výši 300 Kč, náklady na vymáhání a úroky z prodlení z dlužné částky v žalobě požadované výši. 5. Z výzvy ze dne 5. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 4 030 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo v období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, když počet dní bez pojištění byl 62 dnů, celkem tedy 4 030 Kč Náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala pouze v případě, že bude příspěvek uhrazen ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručována doporučeným způsobem, jak plyne z listin o doručování. Totéž prokazují i upomínka žalobkyně jakož i tzv. předžalobní výzva, kde jsou navíc též uplatňovány náklady na uplatnění ve výši 300 Kč, náklady na vymáhání a úroky z prodlení z dlužné částky v žalobě požadované výši. 6. Z výzvy ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 820 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo v období od 1. 9. 2021 do 28. 9. 2021 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, když počet dní bez pojištění byl 28 dnů, celkem tedy 1 820 Kč Náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč žalobkyně nepožadovala pouze v případě, že bude příspěvek uhrazen ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručována doporučeným způsobem, jak plyne z listin o doručování. Totéž prokazují i upomínka žalobkyně jakož i tzv. předžalobní výzva, kde jsou navíc též uplatňovány náklady na uplatnění ve výši 300 Kč, náklady na vymáhání a úroky z prodlení z dlužné částky v žalobě požadované výši. 7. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Podle ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (myšlena [název žalobkyně]) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Touto vyhláškou je vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 417/2017 Sb., která v § 2 odst. 1 pod písm. h) stanoví denní sazbu příspěvku pro dotčený typ automobilu ve výši 65 Kč a v § 2a pak výši nákladů na mimosoudní vymáhání příspěvku ve výši 300 Kč. 8. Bylo na žalovaném, aby tvrzení žalobkyně o provozu vozidla bez povinného ručení vyvrátil, případně aby tvrdil a prokázal, že uplatněné nároky z jiného důvodu nevznikly nebo zčásti či zcela zanikly. To však žalovaný neučinil a ani z obsahu soudního spisu nelze takovou skutečnost dovodit. Soud s ohledem na uvedené skutečnosti žalobě ve všech uplatněných nárocích co do jistiny a nákladů na uplatnění příspěvku prezentovaných žalobkyní vyhověl a přiznal žalobkyni proti žalovanému právo, jak na zaplacení celé uplatněné částky, tak i na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 665 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.