13 C 445/2022-35 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 087,06 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 31. 5. 2020 rámcovou smlouvu, na základě které vedla pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem k rámcové smlouvě ze dne 11. 7. 2020 žalovaná požádala žalobkyni o kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, což bylo schváleno. Žalovaná vyčerpala kontokorentní úvěr v plné výši, následně však podmínky úvěrové smlouvy porušila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění, tedy ke dni 31. 5. 2022, činil dluh na jistině úvěru 5 000 Kč, dluh na splatných úrocích 310,50 Kč a dluh na poplatku za výběry z bankomatů 87,06 Kč. A protože ani poté žalovaná svůj dluh nevyrovnala, domáhala se po ní žalobkyně kromě výše uvedeného také úhrady smluvních úroků jdoucích z dlužné jistiny úvěru za dobu od 1. 6. 2022 do zaplacení, přičemž za měsíc červen 2022 tyto žádala ve výši 18,9 % ročně a od 1. 7. 2022 do zaplacení pak ve výši 11,75 % ročně. A také požadovala z dlužné jistiny úvěru zákonné úroky z prodlení, a to za dobu od 11. 6. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména z rámcové smlouvy, předsmluvního formuláře, ceníku žalobkyně, dodatku č. 2 k rámcové smlouvě, podmínek žalobkyně pro používání kontokorentu, z úvěrové zprávy, výpisů z účtu, přehledu plateb, zesplatňujícího přípisu včetně předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které vedla pro žalovanou za sjednaných podmínek běžný bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byl i ceník žalobkyně, jež obsahoval výčet poplatků za jednotlivé zpoplatněné bankovní služby, které se žalovaná zavázala uhradit. Mezi účastníky byla uzavřena i smlouva o kontokorentním úvěru ve vztahu k uvedenému bankovnímu účtu, ve které se žalobkyně zavázala provést platby z účtu žalované, i pokud budou překračovat prostředky na tomto účtu, a to až do výše 5 000 Kč. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy přezkoumána. Žalovaná se zavázala sjednaný kontokorentní limit nepřekročit a aktuální dlužnou částku průběžně splácet a současně uhradit i sjednané úroky ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná následně tyto povinnosti porušila, a proto ke dni 31. 5. 2022 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého dluhu žalobkyně, který činil na jistině úvěru 5 000 Kč, a splatném úroku 310,50 Kč a na poplatcích 87,06 Kč. Žalovaná však nic z této částky neuhradila, ačkoliv byla před podáním žaloby upozorněna na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), na základě které žalobkyně zřídila a vedla pro žalovanou běžný účet a žalovaná se zavázala hradit za sjednané služby poplatky. Dále byla mezi účastníky platně uzavřena i smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, která odpovídala i všem požadavkům občanského zákoníku na závazky ze spotřebitelských smluv dle § 1810 a zejména dle § 1841 a násl. občanského zákoníku a také vyhovovala požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v platném znění. Žalobkyně své povinnosti z těchto smluv splnila, žalovaná nikoliv, když nezaplatila poplatek za poskytnuté služby a nesplácela kontokorentní úvěr, resp. následně neuhradila zesplatněný dluh z úvěru. Nadále tak žalobkyni dluží žalovanou částku, a proto jí nyní soud uložil povinnost tuto částku zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť i na to vznikl žalobkyni nárok, přičemž soud přezkoumal, že žalobkyně žádala toto příslušenství ve výši určené v souladu s příslušnými právními předpisy. Konkrétně na smluvní úroky vznikl žalobkyni nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku, při zohlednění omezení výše těchto úroků dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Na úroky z prodlení žalobkyni pak vznikl nárok dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud s ohledem na výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, což je částka, které odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku. Jiné náklady žalobkyně nepožadovala.