6 C 107/2024-47 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 43.110,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 44.337,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.966,57 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 43.110,95 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v podobě poštovného za upomínku ve výši 48 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.785,32 Kč. V žalobě uvedl, že původní věřitel , právnická osoba, . s žalovaným uzavřel dne 12. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel žalovaný 70.000 Kč v hotovosti. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit též kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Úvěr se zavázal splácet ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po 7.445 Kč do 12. 7. 2023. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, zaplatil pouze 62.499,99 Kč a dluží tak žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, tolik, kolik uplatnil žalobou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Úvěr poskytnutý předchůdcem žalobce žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí, „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“9. Soud zjistil, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 12. 11. 2021 (na č. l. 8 soudního spisu) poskytl předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti 70.000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 5.003 Kč, úplata za poskytnutí úvěru ve výši 41.650 Kč, náklady vyhodnocení úvěrového případu ve výši 17.547 Kč a inkasní poplatek ve výši 14.700 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve dvaceti měsíčních splátkách po 7.445 Kč.10. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdce žalobce vycházel z žádosti o úvěr (na č. l. 16 soudního spisu), ve které žalovaný poskytl předchůdci žalobce údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnaný na dobu určitou do 1. 1. 2022, pobírá mzdu ve výši 23.052 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, splácí stávající půjčky částkou 5.000 Kč měsíčně, vydává 1.000 Kč na bydlení a energie a dále částku 3.860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žádné jiné měsíční výdaje neuvedl. Dále žalovaný předchůdci žalobce předložil výplatnice za měsíce červenec, srpen a září 2021, ze kterých vyplývá průměrný příjem žalovaného za toto období ve výši 23.052,60 Kč.11. Smlouvou ze dne 6. 12. 2023 (č. l. 19 soudního spisu) byla pohledávka postoupena žalobci. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 2. 1. 2024 (č. l. 20 soudního spisu) a dopisem z 5. 2. 2024 (č. l. 11 soudního spisu). Zástupce žalobce vyzval žalovaného k plnění dopisem ze dne 4. 3. 2024 (č. l. 13 a 14 soudního spisu).12. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdce žalobce tedy vycházel z příjmu žalovaného ve výši 23.052 Kč, přičemž výši příjmu ověřil z výplatnic za tři měsíce. Co se týká výdajů žalovaného, předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným, které již nijak neověřoval. Takové hodnocení úvěruschopnosti nemůže obstát. Povinností poskytovatele úvěru je posouzení úvěruschopnosti na základě reálných příjmů a výdajů budoucího dlužníka. Předchůdce žalobce však vycházel pouze z formuláře, ve kterém žalovaný své životní náklady vyčíslil na 1.000 Kč za bydlení a 3.860 Kč ostatní životní náklady. Žalovaný uvedl též splátky stávajících půjček ve výši 5.000 Kč měsíčně. Předchůdce žalobce nijak neověřoval reálné výdaje žalovaného ani stav jeho dosavadních závazků (zda žalovaný je či není v prodlení se splácením apod.). Není také zřejmé, zda nebo jak byla zohledněna skutečnost, že žalovaný byl zaměstnaný na dobu určitou pouze do 1. 1. 2022, přičemž splatnost úvěru byla stanovena na den 12. 7. 2023. Žalovaným uvedené výdaje ve výši 4.860 Kč měsíčně pro dospělého pracujícího člověka jsou ve zřejmém rozporu s běžnou životní zkušeností.13. Žalobce neprokázal, že by jeho předchůdce jakkoliv zkoumal a ověřoval skutečné náklady žalovaného na živobytí a stav jeho závazků. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je tak absolutně neplatná.14. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 70.000 Kč, avšak úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo ke dni poskytnutí úvěru k bezdůvodnému obohacení ve výši 70.000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce má tak nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutými prostředky a částkou 62.499,99 Kč, kterou žalovaný dle tvrzení žalobce vrátil, a dále na zaplacení 48 Kč jako účelně vynaložených nákladů na vymáhání dlužné částky v podobě poštovného za výzvu k plnění.15. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatn