7 C 158/2024-41 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 24. 5. 2024, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení zápůjčky, kterou žalobce žalovanému poskytl za základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 16. 2. 2023 ve výši 9 000 Kč. Dne 18. 2. 2023 žalovaný požádal žalobce o navýšení zápůjčky o 3 500 Kč a 20. 2. 2023 o navýšení o 6 200 Kč. Tyto prostředky v celkové výši 18 700 Kč žalobce žalovanému poukázal na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 5 350 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 14. 4. 2023. Žalovaný, ale na splacení dluhu uhradil pouze 4 502 Kč, kterou byla ponížena smluvní pokuta. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena v elektronické podobě. Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 26 550 Kč (jistina ve výši 18 700 Kč + poplatek ve výši 5 350 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč) a dále smluvní pokutu ve výši 7 424 Kč, která byla ponížena o zaplacenou částku 4 502 Kč na 2 922 Kč.Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného a na základě prověření zjištěných skutečností žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.Žalovaný nesporoval, že mu žalobce poskytl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 2. 2023 ve znění pozdějších dodatků celkem 18 700 Kč, ale protože smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 157/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a žalobce před poskytnutím zápůjčky řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud nahlédnutím do soudního systému ISAS zjistil, že u zdejšího soudu bylo mimo jiné vedeno řízení pod sp. zn. 60 C 15/2023 ve věci žalobce , právnická osoba, , IČ , IČO, , proti žalovanému, o zaplacení 39 115 Kč s příslušenstvím a ze spisu bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě, které žalovanému poskytla 55 000 Kč, dále bylo u zdejšího soudu vedeno proti žalovanému exekuční řízení pod sp. zn. , spisová značka, , ve věci oprávněné společnosti , právnická osoba, .Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného toliko z informací, které mu údajně poskytl sám žalovaný. Žalobce, ale v řízení nijak nedoložil, z jakých konkrétních informací při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel a z jakých dokumentů je ověřil, tedy povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele-žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 18 500 Kč Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil 4 502 Kč, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 4 502 Kč a k vrácení mu tak zbývá 13 998 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.Protože se ve věci nedá hovořit o převážném úspěchu žádného z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).