7 C 199/2024-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobce se domáhal svou žalobou, uplatněnou u soudu 23. 7. 2024, vydání rozsudku, kterým by byla jeho vyživovací povinnost k žalované, která je jeho dcerou, naposledy upravená rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2018 čj. 0 P 135/2017-47, zrušena s účinností od 1. 7. 2024, neboť žalovaná v červnu 2024 ukončila studium na učilišti v , adresa, a ve studiu již dále nepokračuje.2 Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila, ale navrhovala, aby žalobci byla vyživovací povinnost zrušena až s účinností od 1. 9. 2024, protože sice ukončila studium na stření škole, ale není stále výdělečně činná a do tohoto data má „status studenta“.3 Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2018 čj. 0 P 135/2017-47 byla schválena dohoda rodičů žalované, podle které se žalobce zavázal platit na výživu tehdy nezletilé žalované částkou ve výši 5 200 Kč měsíčně. Soud při schvalování dohody vycházel ze zjištění, že žalovaná byla žákyní třetího ročníku základní školy, průměrný čistý měsíční příjem žalobce činil 26 779 Kč, průměrný čistý měsíční příjem matky žalované 18 215 Kč.4 Ze záznamu o výchovných opatřeních žalované ze , právnická osoba, v , adresa, bylo zjištěno, že žalované byla 2. 4. 2024 udělena pochvala třídního učitele za výpomoc na velikonočním jarmarku, 26. 6. 2023 návrh na trojku z chování z důvodu udělení podmíněného vyloučení, 7. 6. 2023 podmíněné vyloučení ze studia za spoluúčast na krádeži, 7. 4. 2023 důtka ředitele školy za 22 neomluvených hodin, 31. 5. 2022 důtka ředitele školy za šest neomluvených hodin, ničení školního majetku a ohrožování zdraví spolužáků a pracovníků školy, a 16. 2. 2022 napomenutí třídního učitele za poznámky v třídní knize, týkající se chování na ODV. Dále bylo zjištěno, že žalovaná 22. 2. 2022 vykonala zkoušku z aranžování v náhradním termínu, 4. 4. 2022 vykonala zkoušku z matematiky v náhradním termínu a 7.4.2022 zkoušku z tělesné výchovy v náhradním termínu.5 Soud projednávanou věc posoudil dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není chopen sám se živit.6 Jak bylo zjištěno ze shora uvedeného, žalovaná je schopna sama se živit a tuto schopnost nabyla úspěšným ukončením střední školy, a proto soud žalobě žalobce vyhověl a vyživovací povinnost mu vůči žalované zrušil s účinností od 1. 7. 2024, jak požadoval. K námitce žalované, že by měl žalobce plnit svou vyživovací povinnost až do 1. 9. 2024, neboť do té doby jí svědčí tzv. status studenta, soud poznamenává, že tzv. status studenta formálně vzato neexistuje. Jako zjednodušení se nicméně používá pro popis toho, že je někdo studentem a umožňuje mu požívat řady výhod, např., že za něj stát platí zdravotní pojištění. Vzniká řádným přijetím ke studiu a student o něj přichází přerušením nebo ukončením studia. Jakmile tedy oprávněný nabude schopnost (způsobilost) sám se živit, má své příjmové poměry objektivně ve svých rukou a záleží tedy jen na něm, v jakých majetkových poměrech bude žít a pokud v tomto ohledu aktivní nebude, negativní důsledky si ponese sám. Smyslem a účelem je, že pokud je dítě již objektivně schopno si samo své potřeby uspokojovat, bylo by nespravedlivé přičítat jeho eventuální pasivitu v této sféře k tíži jeho rodičů v tom smyslu, že by byli povinni nadále své dítě živit. V některých případech lze v souvislosti s řádným ukončením studia před nástupem do zaměstnání, tolerovat, aby si dítě užilo „poslední prázdniny“, což ale v projednávané věci není možné s ohledem na studijní výsledky žalované.7 Přestože byl žalobce v řízení plně úspěšný a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. mu náleží právo na náhradu nákladů řízení, soud žádnému z účastníků řízení toto právo nepřiznal, neboť žalobce se tohoto práva vzdal.