7 C 300/2023-7 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobkyně se domáhala svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 22. 12. 2023, vydání rozhodnutí, kterým by byla zrušena její vyživovací povinnost k jejím synům (žalovaným), kteří ukončili přípravu studiem na své budoucí povolání. 2 Oba žalovaní se zrušením vyživovací povinnosti souhlasili s tím, že v červnu 2023 ukončili studium. 3 Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 4. 2019 čj. 0 P 269/2015-109 byla naposledy upravena výše výživného pro prvního žalovaného tak, že žalobkyni byla stanovena povinnost platit na jeho výživu s účinností od 1. 9. 2018 částkou ve výši 4 100 Kč měsíčně. 4 Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 3. 2021 čj. 0 P 269/2015-134 byla naposledy upravena výše výživného pro tehdy nezletilého druhého žalovaného tak, že se rodiče druhého žalovaného dohodli, že žalobkyně bude na výživu druhého žalovaného platit s účinností od 1. 9. 2020 částkou ve výši 4 500 Kč měsíčně. 5 Dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není chopen sám se živit. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaní jsou schopni sami se živit, a tudíž vyživovací povinnost rodičů vůči nim zanikla. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovaným s účinností od 23. 9. 2023, jak žalobkyně navrhovala, zrušil. 6 Protože se žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení vzdala, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal (§ 142 odst.1 o.s.ř.).