6 C 139/2025-61 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 15.000 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z uvedené částky od 6. 5. 2025 do zaplacení. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 7. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v měsíčních splátkách po 3.000 Kč, ale dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 1. 2025. Žalobce proto v souladu se smlouvou zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatnil a žalobou se domáhal zaplacení neuhrazené jistiny a zákonného úroku z prodlení a 1.000 Kč jako smlouvou sjednaných nákladů na uplatnění pohledávky.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Úvěr poskytnutý předchůdcem žalobce žalovanému je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli prostředky na dálku (elektronicky prostřednictvím klientské zóny na webových stránkách žalobce) dne 7. 12. 2024 smlouvu o úvěru (viz č. l. 30-33 soudního spisu) se závazkem žalobce poskytnout žalovanému 15.000 Kč na jeho účet. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet na úvěr měsíčně 3.000 Kč. Z tabulky umoření (viz č. l. 20), jež byla součástí předsmluvních informací, soud zjistil, že žalovaný měl úvěr uhradit ve dvanácti splátkách po 3.000 Kč, které měly být splátkami výlučně úroku, a spolu s poslední splátkou uhradit také jistinu ve výši 15.000 Kč. Splátky byly splatné vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje prosincem 2024.8. Žalovaný na úvěr s ohledem na tvrzení žalobce o prodlení a podle tabulky umoření dluhu na č. l. 20 soudního spisu uhradil pouze jednu splátku po 3.000 Kč.9. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce odkázal na přílohu smlouvy nadepsanou jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, v níž jsou uvedeny údaje sdělené žalovaným a tyto porovnávány s údaji zjištěnými z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru (viz sdělení na č. l. 44 p. v. soudního spisu). Je patrné, že analýza účtu byla automatizovaným úkonem. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem činí 50.000 Kč, podle záznamu žalobce byl na účtu nalezen příjem 118.664 Kč bez bližšího vysvětlení zdroje příjmu. Není tak zřejmé, zda šlo o pravidelný příjem ze mzdy, příjem z podnikání, nebo jiný příjem, pocházející například z jiných úvěrů. Není ani zřejmé, jak žalobce dospěl k závěru o nákladech na domácnost ve výši 14.711 Kč, jež měly být zjištěny z účtu žalovaného (ten uvedl náklady ve výši 6.000 Kč). Ani jedna z uvedených částek však neodpovídají běžné zkušenosti o nákladech na živobytí pro domácnost o dvou dospělých členech a třech dětech (viz informace o spotřebiteli na č. l. 34 soudního spisu). Žalovaný měl uvést své náklady na bydlení ve výši 16.000 Kč, žalobce však žádné náklady na bydlení na účtu nenašel, vycházel proto z údaje uvedeného žalovaným, aniž by jej jakkoliv ověřil. Žalobce zjistil, že žalovaný má další finanční závazky se splátkami 10.400 Kč; stav těchto závazků (celkovou výši, splatnost) však žalobce nezjišťoval.10. Je povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost budoucího dlužníka na základě jeho reálných příjmů a výdajů a také případných závazků. Žalobce však provedl pouze automatickou rešerši, z níž není zřejmé, jak dospěl k údajům o výdajích žalovaného a jeho rodiny na živobytí a o zdroji a pravidelnosti jeho příjmů. Žalobce ani nezjišťoval stav existujících závazků žalovaného s nemalou sumou splátek. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je tak absolutně neplatná.11. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanými (15.000 Kč) a splacenými (3.000 Kč) prostředky, což činí částku 12.000 Kč, o kterou se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. obohatil, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má nárok na zaplacení uvedeného rozdílu.12. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným ze 72 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 1.012 Kč jako poměrná část (44 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 400 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu a náhrady ve výši 800 Kč za zaplacený soudní poplatek.