6 C 156/2025-72 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 6. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 14.076 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z uvedené částky od 16. 4. 2024 do zaplacení. Žalobu opřel o tvrzení, že předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne 18. 5. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které žalovanému poskytl celkem 89.148 Kč splatných dne 15. 4. 2024. Žalovaný na úvěr zaplatil jen 75.072 Kč. Pohledávka byla postoupena nejdříve společnosti , právnická osoba, , a poté žalobci.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud zjistil, že žalovaný od předchůdce žalobce obdržel celkem 89.148 Kč (viz potvrzení o platbě na č. l. 8-14, 32, 34 a 48 ve spojení se zprávou banky na č. l. 60 a 66). Soud ale nezjistil žádný právní důvod poskytnutí, protože úvěrová smlouva předložená žalobcem (na č. l. 15 a násl. soudního spisu) neobsahuje vlastní podpis žalovaného.4. Pohledávka na vrácení uvedené částky byla postoupena žalobci (viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 36 a násl. soudního spisu a oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 7 soudního spisu).5. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti (§ 87 odst. 1 cit. zákona).6. Z žádného z provedených důkazů totiž nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval skutečné výdaje žalovaného na živobytí. Z čestného prohlášení žalovaného (na č. l. 18 soudního spisu) vyplývá, že předchůdce žalobce při hodnocení žalovaného uvažoval jeho měsíční výdaje na domácnost ve výši 4.000 Kč, což je evidentně nedostačující částka pro dospělého člověka. Žalovaný také přiznal existující závazky se splátkami ve výši 10.000 Kč měsíčně, stav těchto závazků ale předchůdce žalobce rovněž nezjišťoval. Nebylo prokázáno ani to, že by předchůdce žalobce ověřoval příjem žalovaného tvrzený v prohlášení ve výši 41.000 Kč. Smlouva je tak absolutně neplatná i z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.7. Protože předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 89.148 Kč bez právního titulu, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, má právo na vrácení poskytnutých prostředků po odečtení částečných úhrad v celkové výši 75.072 Kč (jak tvrdil žalobce) podle § 2993 o. z.8. Co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení musel soud žalobu zamítnout s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení převážně úspěšným v rozsahu 82 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 1.674 Kč jako poměrná část (64 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.